OPD-Tauchen, zápisy z hodin

REVOLUCE 1848 

Na konci čtyřicátých let vládla v Německu napjatá politická situace, první zprávy o revolučních 
vystoupeních ve Francii či Itálii tak vyvolaly snahu o odstranění policejních metod vládnutí, 
zakotvení volebního práva a respektování dalších občanských svobod. Brzy byl ustanoven 
Vorparlament ve Frankfurtu nad Mohanem (v budově Paulskirche), jehož hlavním úkolem mělo 
být přijetí ústavy, kde se však překážkou ukázal střet maloněmecké (ze strany Pruska a 
spojenců) a velkoněmecké (státy jihu Německa a Rakousko) koncepce sjednocení. Řešením 
byla velkoněmecká koncepce, ovšem za podmínek, které Rakousko nemohlo přijmout.  Samotná 
koruna byla nabídnuta pruskému králi, ten ji však nepřijal. Po opadnutí revoluční vlny došlo 
k postupnému odbourávání ústavních vymožeností, nicméně  status quo z dob předrevolučních 
nebyl navrácen úplně (např. v Prusku byla roku 1850 vyhlášena oktrojovaná ústava). 

Překážkami sjednocení byly zejména: rakouský vliv na německé federaci, obava Ruska a Francie 
z velkého a silného Německa. 

SEVERONĚMECKÝ SPOLEK (NORDDEUTSCHER BUND) 

Padesátá léta se nesla v duhu soupeření Pruska a Rakouska o hegemonii v Německu. Otto von 
Bismarck začal od roku 1862 prosazovat politiku „sjednocení shora.“Po rakouské prohře 
v prusko-rakouské válce r. 1866 (bitva u Hradce Králové) bylo Rakousko vytlačeno 
z rozhodování o německých otázkách. Důsledkem byl také vznik Severoněmeckého spolku, 
který již byl spolkovým státem (Bundesstaat) s jednotnou měnou či zahraniční politikou. V čele 
Prusko, králem Vilém I., kancléřem Otto von Bismarck. Ústavodárné shromáždění přijalo 16. 
4. 1867 spolkovou ústavu, která byla vyhlášena od 1. července. Zákonodárným a výkonným 
orgánem byla spolková rada (Bundesrat), spolkový sněm byl označován jako Reichstag.  

Miloslav Kabrhel 

OPD - shrnutí 

7

NĚMECKÉ CÍSAŘSTVÍ (DEUTSCHES REICH) – 1871-1918 

Po porážce Francie roku 1870 se k Severoněmeckému spolku přidávají i jihoněmecké státy a 
vzniká tak německé císařství, někdy také označované jako druhá Německá říše. Ústava byla až 
na dílčí úpravy přejata od Severoněmeckého spolku (a opět neobsahovala úpravu základních 
lidských práv). Sjednocené Německo bylo spolkovým státem, ve kterém se pravomoci 
v zákonodárné, výkonné a soudní moci dělily mezi říšské a zemské orgány.