OPD-Tauchen, zápisy z hodin

Němečtí králové (císaři římsko-němečtí) 

voleni od dob Oty I. již za života svého předchůdce, od konce 12. století volila šestice 
kurfiřtů, roku 1289 k nim přibyl i český král, německý král se mohl nechat korunovat 
římským císařem, tato tradice vymizela s rozmachem protestantství, král v pozdějších 
dobách (od dob Karla V.) nucen podepsat volební kapitulaci, v níž se zavazoval vládnout 
určitým způsobem. 

Vliv německých králů však stále slábl, po Vestfálském míru pouhá formální funkce. 

Říšské stavy 

účast na říšských shromážděních (sněmech) 

o  říšská knížata – přímí vazalové císaře, zeměpáni, zvláštní postavení měli kurfiřtové – 

nejmocnější zeměpáni, kteří se podíleli na volbě císaře 

o  říšská města – podléhala přímo císaři (např. Norimberk, Lübeck, Frankfurt nad 

Mohanem, Hamburk či Brémy), postupně na ně přechází část panovníkovy moci, jsou 
oprávněna pěstovat vlastní soudnictví, stavět vojsko či razit mince, každoročně odváděla 
panovníkovi stanovené dávky a na požádání mu dávala k dispozici vojsko. 

Od roku 1495 se říšské shromáždění označuje jako Reichstag. Skládal se ze tří kolegií – 
kolegium kurfiřtů (v čele mohučský arcibiskup), kolegium říšských knížat a kolegium říšských 
měst.  Vzniká také řádná deputace – sbor všech kurfiřtů a zvolených zástupců zbylých kolegií – 
jednání o zemském míru, otázkách soudnictví. Od roku 1662 zasedá Reichstag nepřetržitě 
v Regensburgu. 

Zemské stavy 

o  zemská šlechta, místní církevní autority a knížecí města 

Miloslav Kabrhel 

OPD - shrnutí 

5

 
Správa říše 

Centrální správa byla velmi slabá, nejnezbytnější služby vykonávali ministeriálové, 
úřadem říšského arcikancléře (ceremoniální funkce) byl nadán mohučský arcibiskup.  

Snahy o reformy z pera Maxmiliána I. a Karla V., ale vesměs neúspěšné (odpor říšských 
stavů). Státní radou císaře se později stala dvorská rada.