Přednášky ŘP

- 

subjektivní právo = možnost chování 

  ptáme se na obsah subjektivního práva, v čem je výhodnější 
  jak je zabezpečené (faktická možnost domoci se realizace) 

- 

přirozenoprávní škola 

  bez možnosti donucování 

- 

Římské právo 

  Římané slučovali v jedno obsah i zabezpečenost subjektivního práva 
  Říman se nikdy neptal, zda-li má právo, ale jestli má žalobu 
  objektivní a subjektivní právo bylo slučováno v jedno 

- 

otázka námitky (exceptio) a žaloby (actio) – Římané používali, když měli pocit, že je porušováno jejich 

osobní právo  

  římská žaloba je typově vázaná 

  „Qualis actio?“ – zda a jakou žalobu má k dispozici 
  kritéria k typizaci žaloby 

actio in persona – týká se relativního subjektivního práva 

  směřuje ke konkrétní osobě, která je něčím zavázána 

actio in rem – žaloba do věci, žaloba věcná 

právní základ žaloby 

  dvojkolejnost římského  

- 

každý právní vztah mezi dvěma subjekty má svého tzv. oprávněného a tzv. povinného 

- 

objektivní právo stanovuje, kdo, jak, za jakých okolností je nadán určitým oprávněním oproti jiným 

subjektům, a také stanovuje podmínky, obsah a rozsah tohoto oprávnění 
 

Subjektivní právo 

- 

říká, kdy je subjekt nositelem práva 

- 

kdo má subjektivní právo, má určitou výhodu proti ostatním 

- 

ostatní musí jeho subjektivní právo respektovat 

- 

má korespondující subjektivní povinnost 

- 

nemůže existovat, pokud by nebylo možné vynutit si za pomocí státu, aby ostatní toto subjektivní 

právo respektovali 

- 

nejtypičtějším příkladem je vlastnictví 

- 

vlastník měl neomezenou moc jako vlastník vyplývající ze subjektivního práva (práva vlastnického) 

-