Přednášky ŘP

  
Dělení podle přístupu praetora ke sporu 

- 

žaloba přísného práva (actio stricti judici) 

  prétor ani soudce se nesměli odchýlit od žaloby, museli striktně dodržovat to, jak žaloba zněla, 

i když by se jim to zdálo nespravedlivé 

  rozhodovali buď ano nebo ne 

- 

žaloba spočívající na dobré víře (actio bone fidei)

  prétor nebo soudce mohl při rozhodování přihlížet ke specifikům sporu, mohl se pohybovat 

v rámci žaloby relativně volně 

  opakem žaloby přísného práva 

- 

žaloba arbitrární 

  než vynesl rozsudek, dal odsouzenému šanci škodu napravit a tím nebyl odsouzen 
  když byl někdo odsouzen, pokazil si dobrou pověst (to mělo v práv. rovině celou řadu 

důsledků  např. nemohl volit na komiciích) 

 
Dělení dle právní opory žaloby 

- 

žaloba přímá (actio direkte)

  vychází z civilního práva nebo honorárního (prétorského) práva 

- 

žaloba obdobná (actio utiles)

  prétor usoudí, že přímé žaloby nevyhovují, protože se změnila situace 
  může se opřít o přímou žalobu a vytvořit žalobu jinou 

Dělení dle cíle, ke kterému žaloba směřuje 

- 

žaloba meritorní 

  cílem je, aby soudce rozhodl v meritu věci (v podstatě) 
  měla se řešit podstatná záležitost 

- 

exekuční žaloba 

  směřuje k exekuci (výkonu) nějakého rozhodnutí, zpravidla rozsudku 
  předpokládá se nějaké existující rozhodnutí, který povinný (odsouzený) dobrovolně neplní 

Římské právo 

K. K. a kolektiv 

13 

- 

žaloba určovací 

  před vydáním rozhodnutí musely vyřešit spornou záležitost a na základě takové žaloby mohla 

být vydána žaloba meritorní 

  měla ujasnit situaci, na níž záviselo rozhodnutí meritu věci (např. se řešilo ohledně dědictví zda