říman - zápočet výpisky

Příbuzenství právní, umělé – zakládalo se a rušilo

Civilis cognatio proprie tamen agnatio vocatur, vide licet quae per mares contingit (Právní příbuzenství se ovšem správně nazývá agnace, tj. příbuzenství, které zakládají muži) žena moc nad jinými nemá ani ji nemůže mít, proto nezakládá agnaci ani ji nezprostředkovává

Mulier familiae suae et caput et finis est (Žena je i hlavou i koncem své rodiny)

Stupně agnátského příbuzenství se počítají stejně jako u pokrevního, matka je rovna dětem, tedy pro své děti v postavení sestry a pro otce rodiny v postavení dcery, synova manželka v postavení vnučky

Pro římské právo má rozhodující význam příbuzenství agnátské, kognace ustupuje do pozadí, v justiniánském právu již kognace převládá

Kognace má právní význam do 7. stupně, agnace se na stupeň neomezuje

Umělé příbuzenství, založené sňatkem, podmíněné trváním manželství – rozvodem nebo smrtí jednoho z manželů zaniká

= poměr jednoho manžela k pokrevně příbuzným druhého manžela, ale ne vztah příbuzných jednoho manžela k příbuzným druhého

Omezený význam

Způsobilost k právním úkonům (schopnost vlastním jednáním zakládat, udržovat nebo rušit práva a právní povinnosti) je závislá na mnoha faktorech

Základem je vůle člověka projevená odpovídajícím skutkem způsobilost k právnímu jednání nemá právnická osoba, ani dítě (jeho vůle je nicotná), člověk duševně nemocný

Nullum intellectum habent u dětí a duševně nemocných se popírá existence vůle

K omezení způsobilosti k právnímu jednání vede zejména pohlaví nebo věk

• Pohlaví – k omezení práv docházelo zejména, když se žena stala osobou sui iuris (má lehkovážného ducha, levitas animi) žena má poručníka, tutora, ten schvaloval každé závažnější právní jednání ženy = tutela mulierum (poručenství nad ženami), upadá za císařství

• Věk – čas, který člověk potřeboval, aby byl schopný právně jednat, Římané rozdělovali

  • Do 7 let: člověk je dítě, infans, a právo jeho vůli neuznává, dítě ani nemůže jednat protiprávně, ale má způsobilost k právům

  • Impuberes infantia maiores = nedospělci starší než děti, dospělosti se dosahuje fyzickou zralostí, dospělost se zjišťovala tělesným ohledáním, ale pro „čistotu mravů“ (proper castitatem morum) byla v císařské době stanovena věková hranice 14 let pro muže a 12 let pro ženy; omezená způsobilost k právnímu jednání, nemůže se zavazovat ani zcizovat části svého majetku, nesmí pořídit poslední vůli, pokud je sui iuris, musí mu být ustanoven tutor, nedospělec odpovídá za krádež a poškození věci

  • Puberes – osoby dospělé, nabývají ihned plnou způsobilost k právnímu jednání, ale lex Plaetoria stanovil hranici 25 let pro obě pohlaví, do té doby je člověk nezletilec, minor viginti quinque annis, sice má plnou způsobilost k právnímu jednání, ale zákon mu pro nezkušenost dává určitou ochranu

    • Osoby, které podvedou nezletilce, propadají pokutě, může ji vymáhat nejen podvedený, ale každý občan (actio popularis), nadto je podvodník infamis

    • Nezletilec si pro správu majetku může vyžádat opatrovníka, curator minorum

    • Ochranu nezletilcům může poskytovat praetor, nejběžnější formou byla in integrum restitutio (navrácení v předešlý stav) – praetor může skutečnost, která jedince poškozovala označit za nenastalou