Výcuc z výcucu římského práva

- zvlášť silné postavení syna, musel být uveden nebo výslovně vyděděn

- materiální práva nezbytných dědiců: povinný podíl, různá výše (1/4 až ½ zákonného podílu), může být zanechán i formou odkazu, darování za života zůstavitele, nárok na povinný podíl uplatňován kverelou

- bylo možní kverelou napadnout celý testament - pokud testament shledán za vadný, zrušen a nastává incest. posloupnost (nezbytnému dědici připadá celý zákonný podíl, nejen povinný)

- justiniánská novela sloučila materiální a formální práva neopomenutelných dědiců

PRÁVNÍ POSTAVENÍ DĚDICE

• určeno jeho vztahem k dědické posloupnosti, rozlišení dvou skupin dědiců

  1. dědicové domácí - příslušníci zůstavitelovy rodiny, 2 skupiny dědiců:

• vlastní a nutní - podléhali v době zůstavitelovi smrti jeho rodinné moci, dědicové intestátní i testamentární, dědictví na ně přechází okamžikem zůstavitelovi smrti nezávisle na jejich vůli (i proti jejich vůli)

• nutní jen dědicové testamentární, otroci ustanovení za dědice a součastně propuštění na svobodu a členové zůstavitelovy rodiny podřízení jeho moci jen nepřímo

• nutní dědicové mají možnost dobrodinní - nevměšoval-li se dědic vlastní a nutný do pozůstalostních záležitostí, posuzoval praetor jakoby se dědicem nestal (v případě předlužené pozůstalosti - propuštěný otrok nemůže odmítnout)

  1. dědicově extraneové - dědicové odjinud, všichni ostatní dědicové

• zda se stanou dědici záleželo na jejich výslovném projevu vůle - dědicové dobrovolní

• liší se okamžik úmrtí zůstavitele a nabytí dědictví musí být k dědictví povolán (delace)

• delací získává právo dědictví přijmout nebo odmítnout

• adice (přijetí dědictví) dvěmi způsoby: formální (slavnostní slova), neformální (povolaný se začal jako dědic chovat), odmítnutí nevyžadovalo speciální formu

PŘEVOD DELACE

- oprávněný dědic získává delací (povoláním k dědictví) právo přijmout/odmítnout dědictví

- oprávnění výrazně osobní povahy, nelze převést mezi živými nebo na případ smrti

- za Justininy výjimka: každý delátův dědic může získat dědictví, jestliže delát zemřel před uplynutím lhůty kterou si dal na rozmyšlenou nebo do konce roku poté, co se o delaci dozvěděl v případě, že o delační lhůtu nežádal

LEŽÍCÍ POZŮSTALOST

- stav, ve kterém se ocitá pozůstalost v mezidobí od smrti zůstavitele do okamžiku kdy se jí ujímá dědic

- původně byly takové věci považovány za věci ničí - možno je okupovat i vydržet

- byla jí přiznána jistá míra právní subjektivity - právnická osoba sui iuris

NABYTÍ DĚDICTVÍ

- dědic se stával univerzálním sukcesorem - subjektem všech práv a závazků, jejíchž subjektem byl zůstavitel, kromě práv ryze osobní povahy

- pozůstalost splývá s majetkem dědicovým, který získává veškerá zůstavitelova oprávnění a stává se zavázaným ze všech jeho závazků