Výcuc z výcucu římského práva
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
subjektivní předpoklady krádeže:
animus furandi - úmysl ukrást, nelze ukrást z nedbalosti
úmysl obohatit se
žaloby: actio furti infamující (hanebná) a poenální (na pokutu), pokud zloděj při krádeži přistižen na čtyřnásobek hodnoty kradené věci, nebyl-li přistižen na dvojnásobek, aktivně legitimován každý kdo má právní zájem, aby věc nebyla ukradena, pasivně legitimován zloděj a každý kdo mu pomohl radou či skutkem condictio furtiva slouží k vymáhání vrácení ukradené věci a plnou náhradu škody, může použít pouze vlastník ukradené věci, popř. zástavní věřitel, pasivně zděditelná
rapina (loupěž)
násilné odejmutí věcí movitých
žaloba actio vi bonorum raptorum na čtyřnásobek, musí se uplatnit do roka od spáchání deliktu, popř. lze použít actio mixta (pokuta a náhrada škody)
damnum iniuria datum (protiprávní porušení cizího majetku)
protiprávně spáchaná škoda na cizím majetku
sankce za poškození (výše pokuty) se určovala nejvyšší cenou věci v uplynulém roce (v případě zabití otroka nebo dobytčete) popř. v posledních 30ti dnech (ostatní)
vlastníkovi poškozené věci příslušela žaloba actio legis aquiliae, držiteli v dobré víře a osobám věcně oprávněným přísluší actio utilis
iniuria (urážka na cti)
původně jen útok proti tělesné integritě, nověji i urážka slovním projevem či posuňky a útoky na cudnost
může být provedena přímo i nepřímo (na osobách uraženému blízkých)
uraženému přísluší actio iniuriarum aestimatoria - poenální žaloba, míří na peněžitou pokutu, výši určí rozhodčí podle návrhu uraženého
DĚDICKÉ PRÁVO
DĚDICKÁ POSLOUPNOST A DELAČNÍ DŮVODY
- dědická posloupnost = převod práv, zejm. majetkových, ze zůstavitele na dědice
- delační důvody - vyplývá z nich, kdo je dědicem, mohou se opírat o:
- zákon - zákonná (intestátní) dědická posloupnost
- testament - testamentární posloupnost, byla určena osoba dědice
- testament a zákonná stejně časté, důraz kladen na testament (přednost má vůle zůstavitele)
- hereditas - pozůstalost, hledělo se na ni jako na jednotu v materiálním i hmotném smyslu
- univerzální sukcese = dědic dědí aktiva i závazky v plné výši (na dědice nepřecházela práva a závazky ryze osobní povahy)
- nelze, aby přestal být dědicem kdo se jím již stal (semel heres semper heres)
POSLOUPNOST CIVILNÍ A PRAETORSKÁ
- existence dvojí posloupnosti, civilní a praetorské, každá z nich testamentární a intestátní
- rozdílné označení dědické posloupnosti:
- hereditas výraz pro civilní dědickou posloupnost (tedy nejen pro pozůstalost)
- bonorum possessio posloupnost opírající se o praetorskou ochranu
- praetorská posloupnost: podmíněná nejen delačním důvodem, ale nutné udělení pozůstalosti praetorom pomocí interdiktu quorum bonorum, praetor vázal udělení pozůstalosti lhůtou v jejímž rozmezí bylo možné o ni požádat