Výcuc z výcucu římského práva

MIMOŘÁDNÉ PROSTŘEDKY MAGISTERSKÉ

- praetor mohl v zájmu klidu a pořádku zasahovat i do situací, kde hrozila nějaká kolize

- tyto zásahy nebyly považovány za výkon jeho jurisdikce, nejsou zřízena judicia z řad občanů

- praetor sám všechno vyřešila pak dekretem rozhodl, patří sem:

1. praetorské stipulace = formální sliby, závazní dle ius civile, praetor nutil určité osoby, aby se zavázaly k nějaké činnosti nebo nečinnosti

2. praetorské interdikty používané proti svémocnému rušení stávajících poměrů osobních i majetkových, mohla být vydána na žádost osoby soukromé (interdicta privata) i kohokoli z občanů v zájmu veřejném (interdicta publica), podle obsahu:

- interdicta prohibitoria (zakazující určité osobě něco provést)

- interdicta restitutoria (příkaz určité osobě k obnovení původního stavu)

- interdicta exhibitoria (příkaz určité osobě něco vykonat anebo vydat)

3. uvedení do držby praetor umožňoval ohrožené osobě, aby se ujala protivníkova majetku, ohrožený se stává detentorem (nikoli držitelem)

4. navrácení do předešlého stavu v případě, že někdo po právo utrpěl škodu a tuto škodu nemohl běžnými prostředky odvrátit, praetor zbavil účinnosti normu, která tento stav zapříčinila a obnovoval původní stav, vznik škody musely omlouvat závažné okolnosti (nezletilost, nepřítomnost, kapitisdeminuce)

PROMLČENÍ ŽALOB

- v republikánském právu civilní žaloby nepromlčitelné

- v době magisterské se objevily termínované žaloby, nanejvýš roční lhůta na jejich podání

- Theodius II. sjednocení úpravy: civilní žaloby podrobeny 30ti-letému promlčení

- speciální žaloby věčné a nepromlčitelné (žaloby o zrušení věcného společenství…)

- důsledkem promlčení u obligací zánik práva (nezůstává ani obligatio naturálie), promlčená věcná práva nelze prosadit proti odpůrci a jeho dědicům, proti třetím osobám však ano

Předpoklady promlčení:

• promlčecí lhůta začíná běžet od okamžiku, kdy je možné podat žalobu na soud

• promlčení žaloby může být přetrženo, přetržení způsobí propadnutí doby zatím uběhlé, lhůta začíná běžet znovu, k přetržení dochází každým vykonáním žalobního práva (např. zaplacením části pohledávky, zřízením zástavy…)

• od okamžiku actio nata musí uplynout 30 let (možné i kratší lhůty, delší měly k dispozici církve a zbožné nadace a to 40 let)

EXEKUČNÍ ŘÍZENÍ A KONKURS

- rozsudkem většinou bývá definitivní zjištění práva a uvedení tohoto práva do souladu se skutečným stavem - k tomu má odsouzený lhůtu 30 dní

- pokud odsouzený svou povinnost nesplní, obsah rozsudku proveden donucením státní moci

- exekuce zahájena podáním žaloby z rozsudku (actio iudicati), vedla přímo k zabavení dlužníkova všeho majetku, praetor povolil vítěznému žalobci zmocnit se dlužníkova jmění a rozprodat je do výše pohledávek (umožněna detence dlužníkova majetku)