Otázky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Právní institut je soubor právních norem upravujících stejnorodé vztahy. Např. právní institut vlastnictví je soubor PN upravujících vlastnické vztahy. Při komplexním monografickém přístupu je právní institut namnoze systémem norem spadajících do různých právních odvětví.
Jednotlivá kritéria systému práva
Další hierarchické vztahy a vazby uvnitř odvětví i mezi nimi určují:
princip prvotnosti a odvozenosti - musí být splněny všechny náležitosti vztahu mezi primárním a sekundárním aktem, včetně jejich neodporovatelnosti
princip právní síly - princip odpovídá představám o stupňovitém uspořádání právního řádu, reálně se vytváří určitá pyramida norem
ústavnosti a podzákonnosti - postavení ústavy jako základního zákona, žádná norma nesmí být v rozporu s ústavou, mezi běžnými normami má zase svrchované postavení zákon
existentnosti a funkčnosti
ignoratia legis neminem exkusat - je výchozí, musí být naplněna vždy
Systém práva
Právo je jedním ze sociálních systémů. Vyznačuje se jednak jednotou, ale také vnitřní diferenciací. Právo je odlišné od politiky, morálky, náboženství
Jednotícím faktorem přes všechny vnitřní diferenciace je to, že v něm vždy nalezneme specifický normativní jev.
Existují i podružné jednotící faktory, ve kterých se projevuje specifická normativnost:
právní principy (právní zásady) - základní zásady, na kterých právo stojí
meziodvětvové právní instituty - souhrn norem, které upravují určitý druh společenského vztahu (jednotící povahu mají ty, které se uplatňují ve více odvětvích)
Dále se budeme věnovat kontinentálnímu systému práva. U něho rozlišujeme tři kritéria diferenciace:
podle metody právní úpravy (právní regulace)
podle předmětu právní úpravy (právních vztahů)
-
podle účelu právní úpravy
Podle metody právní úpravy
Zohledňujeme určité aspekty práva a dělíme ho na:
soukromé - založeno na rovnosti subjektů
veřejné - založeno na nerovnosti subjektů
Existují tři teorie tohoto rozdělení, které se nevyvracejí, ale navazují na sebe:
zájmová teorie (římský právník Ulpián) - to, co slouží jednotlivému člověku je právem soukromým, co odpovídá zájmu státu je právo veřejné (vycházela z nadřazenosti státu nad občanem)
teorie nadřazenosti a podřazenosti subjektů (tzv. subordinace, 19. století) - navazuje na zájmovou teorii, obrací ale příčinu a důsledek -> tam, kde jsou subjekty nerovné, se jedná o veřejné právo, tam, kde si jsou rovny, jde o soukromé právo
organická (subjektová) teorie - rozhodující je, zda účastníkem vztahu je orgán veřejné moci; když ano, je zde nerovnost, je to veřejné právo, když ne, je zde rovnost subjektů a jedná se o soukromé právo. Rozdíl od zájmové je v tom, že u Ulpiána je stát vždy silnější, zatímco v organické teorii má stát „dvě tváře“.