Zbytek otázek ze zpracovných

Právo a stát, vznik a pojem

Stát

• lze vymezit jako univerzální formu organizace společnosti, je institucí

• vystupuje jako subjekt práva zvláštního druhu – je jeho tvůrcem i realizátorem, právními normami nereguluje jen chování jednotlivých příslušníků společnosti, ale vymezuje objem i obsah vlastních práv a závazků, při realizaci se musí normami, které sám vydal, řídit

• Pojem právo nelze jednoduše vymezit, jedná se o multimediální fenomén, o minimálně duální jev. Nelze jej definovat jednou definicí, jde o polysém.

  • právo přirozené (ius naturale)

    • souhrn principů a nezadatelných subjektivních práv

    • existuje nezávisle na státě, vzniká a vyvíjí se ve společnosti. Jde o souhrn principů, které jsou adekvátní dosaženému stupni vývoje společnosti

    • Předchází pozitivní právo (je prepozitivní)

    • Opírají se o různé koncepční teorie (teologická, naturální, antropologická, racionalistická)

  • právo pozitivní (ius pozitivum)

    • je dané státem, je to právo platné, tvořeno strukturou právních norem (objektivní právo)

    • právní pozitivismus = právo je jen to uznané státem

    • Pozitivisté rozlišují právo a morálku, utopická představa -> kdyby nebylo protizákonného jednání, nemuselo by existovat pozitivní právo

    • Pozitivní právo je tedy předem dáno, jsou to předvídatelná pravidla, která se vynucují, tzn. protiprávní jednání je postihováno.

• Existuje i jiná možnost dělení práva:

  • právo objektivní - systém pravidel chování, které uzná (sankcionuje) stát a vymezuje jej

  • právo subjektivní - možnost chování, která je zaručena normami objektivního práva

Objektivní právo

• souhrn právních norem

• právo platné

• má tři charakteristické rysy:

  • zvláštní forma (prameny práva)

  • obecná závaznost (norma se vztahuje na neurčitý počet případů a subjektů téhož druhu)

  • možnost uplatnění státního donucení (stanovení a realizace sankcí)

• Objektivní právo je systém závazných pravidel chování vydávaných státními orgány ve zvláštní formě, vynucovaných státními prostředky

• Z hlediska struktury je objektivní právo systémově celek, jenž je postaven na právních normách, právních institutech, právních odvětvích a na principech práva

• Můžeme ho rozdělit na:

  • soukromé (původ má v osobních a majetkových poměrech)

  • veřejné (zájem na něm má celá společnost a všichni jednotlivci)

• Nebo rozdělení na:

  • vnitrostátní a mezinárodní.

Subjektivní právo

• souhrn možností zaručených právním subjektům objektivním právem

• subjektivní pozitivní právo – zahrnuje možnost chování a tomu odpovídající právní povinnost jiného právního subjektu

• právní povinnost – nutnost chovat se určitým způsobem pod hrozbou sankce

Vznik práva

• Pod tlakem zájmových střetů v rámci mezilidských vztahů vzniká potřeba formulace obecně platných pravidel chování zabezpečujících relativní sociální stabilitu

• Tuto funkci plní zpočátku normy mravní a náboženské, postupně se však zvýrazňuje role práva jako relativně rovného měřítka chování lidí rozdílného společenského statusu.