Zbytek otázek ze zpracovných

obyčejové právo se může vzhledem ke své povaze uplatňovat v období relativně pomalého vývoje společnosti

živelná tvorba práva, nejde o cílevědomou činnost právotvorného orgánu, považováno za správné chování na určitém území, nedodržování je sankcionováno (celý proces tvorby vrcholí sankcionováním), je ale velmi rigidní, proto doplňováno právem soudní praxe

Obyčej se v kontinentálně evropském typu právní kultury uplatňuje v současnosti jen sporadicky – jen v případech stanovených normativními právními akty (uplatňuje se secundum et intra legem) => podle zákona a v souladu s ním

Ze současných vyspělých evropských zemí lze označit za obyčejové právo jistá pravidla ve VB, a to zejm. v oblasti ústavního práva. Britskou faktickou ústavu vedle určitých zákonů a soudních precedentů tvoří ústavní zvyklosti. V Anglii se jako pramen práva uznávají též místní obyčeje, jsou-li pradávné. Mají dnes jen podružný význam. Podle stále platného zákona z r. 1265 je podmínkou jejich právní závaznosti, že byly zachovávány již r. 1189; v soudní praxi obyčej není uznán za pramen práva, je-li průkazné, že v r. 1189 ještě nemohl být zachováván

Obyčeje jsou dále jedním z pramenů mezinárodního práva. V zemích common law se mezinárodní obyčejové právo považuje za součást národního práva; jeho pravidla se adoptují v soudním rozhodování.

Právo precedentní

• Precedens jako pramen práva je individuální právní akt, a to soudní rozhodnutí, které nabývá normativního významu, jestliže se jím řeší případ dosud právními normami neregulovaný

• První individuální rozhodnutí takového případu nabývá pro budoucnost obecné závaznosti v tom smyslu, že rozhodování případů stejného druhu je vázáno vzorem onoho prvního rozhodnutí individuálního případu.

• Tak se 1. rozhodnutí stává precedentem – pramenem práva.

• Co se týče tvorby práva, má v systému, kde převažují precedenty jako pramen práva, rozhodující úlohu soudní praxe (hlavní roli v tvorbě práva tohoto druhu má soud nejvyšší)

• Podle úpravy v Anglii se pravidlo precedentu vztahuje i na soud, který precedenční rozhodnutí vydal.

• Od právních obyčejů se precedenty liší tím, že se soudci vydávají rozhodnutí v individuálním právem neupraveném případě u vědomí, že zároveň tvoří právním pravidlo pro řešení všech případů téhož druhu

• typickou oblastí je anglosaská právní kultura

• princip zachování precedentů (soudce musí respektovat předcházející rozsudky orgánu

• vyššího nebo stejného stupně => ratio decidendi) + princip hledání rozdílů (odlišnost je důvodem pro upřesnění, doplnění nebo formulování nového rozhodnutí)

Právo zákonné

• proces právotvorby je spojen s otázkami pravomoci, působnosti, publikace

• normativní právní akt

• výsledek realizované pravomoci vydávat, měnit a rušit právní normy (pravomoc mají zákonodárné, legislativní či právotvorné subjekty)