Zbytek otázek ze zpracovných

Vznik státu

• Dějiny zaznamenaly nejrůznější způsoby vzniku států působením vnitřních i vnějších sil.

• Existuje několik základních teorií, jak stát vznikl:

  • Nábožensko-teologická - stát existuje jako produkt boží vůle a dle jeho přikázání je každý povinen ho uznávat a podřizovat se mu. Toto učení patří k nejstarším.

  • teorie moci - představuje si stát jako vládu silného nad slabým a současně prohlašuje tento stav za přirozený

  • právní teorie - vidí stát jako výtvor právní

    • teorie patriarchální - vysvětluje vznik státu a rodiny jako přirozeně vzniklých forem společnosti (Aristoteles)

    • patrimoniální teorie - ukazuje vládní moc jako moc založenou na pozemkovém vlastnictví

    • smluvní teorie - dle níž je smlouva právním důvodem pro vznik státu (racionalistická myšlenka – stát = rozumný výtvor jednotlivcovy vůle)

    • teorie právního státu - založená na odmítnutí dualismu státu a práva, resp. jejich ztotožnění (H. Kelsen)

  • teorie etická - usiluje o to, dokázat, že stát je mravně nutný

  • teorie psychologická - lze sem zařadit všechny, kdo prohlašují stát za produkt ducha národa, výtvor přírody, dějinný akt, psychické vlastnosti či biopsychické instinkty a na tomto základě ho zdůvodňují (Freud)

Právo a moc

• Moc doprovází člověka od prvních kroků jeho společenského rozvoje

• Moc můžeme definovat v širokém a užším slova smyslu:

  • Moc v širším slova smyslu: např. Bernard Russel: podle něho je moc snaha způsobit ve vnějším světě určitý zamýšlený účinek, moc se uplatňuje pomocí nejrozmanitějších prostředků (např. násilí, rozkaz, chvála, mrav, náboženství, vláda, výchova, atd.)

  • Moc v užším slova smyslu je soubor procesů a prostředků, prostřednictvím nichž jedinec nebo skupina jsou schopni vnutit svou vůli jinému jedinci nebo skupině. Můžeme jí také chápat jako schopnost vynutit si poslušnost, ať již poslouchající s tím vnitřně souhlasí či nikoliv.

• M. Weber – moc je každá možnost prosadit uvnitř sociálního vzathu vůastní vůli i proti odporu, bez ohledu na to, v čem tato vůle spočívá. (Moc – amorfní fenomén, ve společnosti všudypřítomná)

• Latentní a manifestní charakter moci – princip sebenaplňujícího se proroctví = jsme-li přesvědčeni o něčí moci a respektujeme-li ji, dále ji rozšiřujeme a naopak.

• Kolektivní moc - schopnost lidí činit jisté věci, prosazovat svou vůli, jde tedy o “moc k něčemu“. Kolektivní pojetí spojuje každou moc s autoritou a rozšiřuje oblast svobody člověka

• Asymetrická moc - moc jako o vztah, jde tedy o “moc nad někým”. Je zde vyzvednut aspekt manipulace při užívání moci a omezení jistých lidí.

• Politiku lze charakterizovat jako boj o uspořádání moci, která může probíhat na základě 2 principů:

  • integrálního - moc rozdělena asymetricky, demokratizace je snaha o restrukturalizaci integrálního modelu – nutnost existence nezávislé moci na moci strukturální (zákony platí pro tvůrce i adresáty)