Otázky

1. PRÁVNÍ PRINCIPY

• Podobají se obyčejům, nejsou ale ve společnosti ale v systému práva

• vyvozujeme je z hodnot chráněných právem a z tradičních právních mechanismů a institutů

• Nejsou konkrétně definovány

• Argumentační závaznost – posuzuje se intenzita jejich platnosti

• Základní práva mají v podstatě charakter právních principů

• Pomáhají vyplňovat mezery v pozitivním právu a při řešení obtížných otázek, kde další prameny nestačí, jsou pomůckou při interpretaci a pro právní vědomí

1. ROZUM A PRINCIP SPRAVEDLNOSTI

• Velmi subjektivní charakter – argumentační závaznost

• U rozhodčího řízení se strany mohou dohodnout, že se bude rozhodovat podle principů spravedlnosti

• Lidský rozum – základy racionality mají objektivnější charakter, než spravedlnost − Lze argumentovat racionalitou právotvůrce

1. DOKTRINÁLNÍ PUBLIKACE = UČENÍ VÝZNAMÝCH PRÁVNÍKŮ

• Argumentační závaznost odvíjející se od reputace autora

• Fungují i jako záštita daného rozhodnutí – nízká legitimita / subjektivita

• V mezinárodním právu veřejném přiznány jako podpůrný pramen

1. PRÁVNÍ APRENDIXY NEPRÁVNÍCH TEXTŮ

• Není jejich primárním smyslem vytvářet pravidla

• Např. normativní výroky v Bibli

• Nízká legitimita

Normativní právní akty, právní obyčej

1. Normativní právní akty

• NPA je cílevědomě utvářený pramen práva příslušným státním orgánem, jde o výsledek legislativní pravomoci = o její realizaci, rozhodnutí orgánu veřejné moci, které obsahuje právní normy jako předem daná pravidla chování (= pravomoc vydávat, měnit, rušit právní normy)

• Nabývá konkrétní podoby jako ústava, ústavní zákon, zákon, zákonné opatření, vládní nařízení, vyhláška ministerstev, ústředních orgánů státní správy a územně samosprávných celků, nařízení okresního úřadu

• Dělení:

  • Podle absolutně chápané právní síly (kdo je vydal)

1. Primární (zákonné) – Ú, ÚZ, Z, zákonná opatření senátu

2. Sekundární (podzákonné) – rozhodnutí prezidenta, nařízená vlády, vyhlášky ministerstev, nařízení a vyhlášky krajů a obcí

   • Podle relativně chápané právní síly

1. Originální (původní) – zastupitelské orgány -> Ú, ÚZ, Z, zákonná opatření, vyhlášky krajů a obcí

2. Derivativní (odvozené) – výkonné orgány - > rozhodnutí prezidenta, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, nařízení obcí a krajů

   • Posle kompetence

1. Věcná

2. Místní

3. Časová

   • Podle hierarchie

1. Nejvyšší – Ú, UZ

2. Vyšší – Z, zákonná opatření

3. Nižší - zbytek

1. Právní obyčeje

   • Obyčej je pramenem práva za těchto předpokladů:

     • Usus longeus (dlouhotrvající faktické masové uskutečňování určitého chování) a opinio iuris (tomu odpovídající povědomí o jeho zachovávání a závaznosti)

     • Určitost obyčeje, tj. možnost konkrétně stanovit jeho obsah

     • Státní orgány musí aplikovat obyčejová pravidla a uplatňuje se státní donucení při jejich porušení

   • právo nepsané (právní obyčej) x obyčejové právo psané – soukromoprávní sepsání obyčejového práva, toto sepsání však nemění podstatu obyčejového práva, nedochází ke změně v právo zákonné

   • obyčejové právo se může vzhledem ke své povaze uplatňovat v období relativně pomalého vývoje společnosti

   • živelná tvorba práva, nejde o cílevědomou činnost právotvorného orgánu, považováno za správné chování na určitém území, nedodržování je sankcionováno (celý proces tvorby vrcholí sankcionováním), je ale velmi rigidní, proto doplňováno právem soudní praxe

   • Obyčej se v kontinentálně evropském typu právní kultury uplatňuje v současnosti jen sporadicky – jen v případech stanovených normativními právními akty (uplatňuje se secundum et intra legem) => podle zákona a v souladu s ním