Otázky

Veřejnoprávní smlouvy

Čistě vnitrostátní charakter, jen ty co obsahují obecné pravidla chování

Mezi státními orgány nebo mezi státními orgány a soukromými subjekty

Právo vytvořené až v procesu autoritativní aplikace

Argumentační závaznost – stojí na principu právní jistoty a rovnosti před zákonem −

Adresát může předpokládat rozhodnutí svého případu obdobné rozhodnutí v jiném případu

• Precedens = právní pravidlo obsažené v rozhodnutí soudu, které argumentačně zavazuje soudy stejného nebo nižšího stupně

Angloamerická právní kultur

Vysoká legitimita a pravomoc soudů

Rozhodnutí podle mechanismu:

Stare decisis – rozhodnutí podle předchozího precedentu; setrvání na rozhodnutí

Judicial review – rozhodnutí proti precedentu a vytvoření nového – vyžaduje důslednou argumentaci

Judikatura = obdoba soudcovského práva v kontinentální právní kultuře

Kromě aplikační a argumentační kvality vyžaduje i příslušnou publikaci

Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR

Soudce právo netvoří, ale pouze dotváří – judikatura nemůže vykročit z rámce zákona nebo mezinárodní smlouvy

Na rozdíl od precedentu musí argumentovat i v případě setrvání na rozhodnutí (stare decisis)

Ke vzniku obyčeje je třeba dvou základních znaků

• Usus longaevus = zaužívání -> Užívání obyčeje v dané společnosti po dostatečně dlouhou dobu (*Instantní obyčej – vzniká jako okamžitý následek určité situace)

• Opinio iuris = uznání právního obyčeje − Povědomí o obyčeji ve společnosti, společnost obyčej uzná jako pravidlo + Vymáhání dodržování státní mocí ->Až tehdy se obyčej stává součástí platného práva

Dělení obyčejů podle opinio iuris:

• Formální − Běžné ve všech kulturách − Má podobu formálně určitého pramene práva − Právní předpis na obyčej odkáže nebo je použit v argumentaci precedenčního práva

• Faktické − Výjimečně v mezinárodním právu − Závaznost vzniká bez formálního potvrzení −

Mezinárodní právní obyčeje představují důležitý prvek mezinárodního práva − Není zde autorita, která by legitimovala prameny práva − Na rozdíl od vnitrostátního, mezinárodní obyčej obsažením do pramene práva nezaniká

Desuetudo = negativní právní obyčej − Faktické neužívání právního pravidla vede ke ztrátě jeho formální platnosti − Může k tomu dojít na základě vyčerpání, nadbytečnosti, zastarání nebo prostého neužívání daného pravidla − Nutná negativní opinio iuris – neuznávání musí uznat i stát

Zvláštním typem je obsolence na základě vyčerpání právního pravidla – u pravidel s jednorázovou aplikací