Otázky

Vztah mezinárodního a vnitrostátního práva

• dochází k jejich střetávání

• objevuje se otázka, co je významnější

• odpověď přestavují dva směry:

  • 1. monistická koncepce

    • národní právní řády jsou jen autonomní součástí světového práva

  • 2. dualistická koncepce

    • uznává existenci dvou oddělených právních systémů

    • vzájemně se doplňují a prolínají

Pronikání mezinárodního práva do vnitrostátního práva

• recepce – uznání (čl. 10 Ústavy ČR) - vyžaduje normu recipovanou a normu, prostřednictvím které se recipuje (čl. 10 to do jisté míry nesplňuje)

• adaptace – přijmu příslušné normy mezinárodního práva a přizpůsobím je svému vnitrostátnímu právu

• inkorporace – vytrhnu z mezinárodní smlouvy určité ustanovení a vložím do vnitrostátního práva

• transformace – týká se ostatních mezinárodních smluv (např. ne o lid. právech) – transformovaná smlouva se nestává pramenem práva, pramenem práva je oznámení o přijetí mezinárodní smlouvy

Systém práva a právní odvětví. Právo veřejné a soukromé

Systém práva

• Právo je jedním ze sociálních systémů. Vyznačuje se jednak jednotou, ale také vnitřní diferenciací. Právo je odlišné od politiky, morálky, náboženství

• Jednotícím faktorem přes všechny vnitřní diferenciace je to, že v něm vždy nalezneme specifický normativní jev.

• Existují i podružné jednotící faktory, ve kterých se projevuje specifická normativnost:

  • právní principy (právní zásady) - základní zásady, na kterých právo stojí

  • meziodvětvové právní instituty - souhrn norem, které upravují určitý druh společenského vztahu (jednotící povahu mají ty, které se uplatňují ve více odvětvích)

• Dále se budeme věnovat kontinentálnímu systému práva. U něho rozlišujeme tři kritéria diferenciace:

  • podle metody právní úpravy (právní regulace)

  • podle předmětu právní úpravy (právních vztahů)

  • podle účelu právní úpravy

  • Podle metody právní úpravy

    • Zohledňujeme určité aspekty práva a dělíme ho na:

      • soukromé - založeno na rovnosti subjektů

      • veřejné - založeno na nerovnosti subjektů

    • Existují tři teorie tohoto rozdělení, které se nevyvracejí, ale navazují na sebe:

      • zájmová teorie (římský právník Ulpián) - to, co slouží jednotlivému člověku je právem soukromým, co odpovídá zájmu státu je právo veřejné (vycházela z nadřazenosti státu nad občanem)

      • teorie nadřazenosti a podřazenosti subjektů (tzv. subordinace, 19. století) - navazuje na zájmovou teorii, obrací ale příčinu a důsledek -> tam, kde jsou subjekty nerovné, se jedná o veřejné právo, tam, kde si jsou rovny, jde o soukromé právo

      • organická (subjektová) teorie - rozhodující je, zda účastníkem vztahu je orgán veřejné moci; když ano, je zde nerovnost, je to veřejné právo, když ne, je zde rovnost subjektů a jedná se o soukromé právo. Rozdíl od zájmové je v tom, že u Ulpiána je stát vždy silnější, zatímco v organické teorii má stát „dvě tváře“.