Otázky

Aplikační proces, pojem, fáze

• Proces aplikace práva (rozhodování o subjektivních právech a povinnostech, při aplikaci norem) je proces dosti složitý a zahrnuje mj. aktivní činnosti při ochraně a zajišťování společenských hodnot.

Aplikační proces

• fáze aplikačního procesu jsou 3:

  • 1. Zjišťování skutkového stavu dané věci

  • 2. Nalezení příslušné právní normy a operace s ní (interpretace)

  • 3. Vydání individuálního právního aktu (rozhodnutí)

  • Zjištění skutkového stavu

    • je výchozím a nejobtížnějším konáním, zde se posuzuje průběh podstatných rysů předcházejícího děje. Procesní předpisy zde vytyčují pojem objektivní pravdy, kterou je aplikující povinen zjistit. Jelikož je to těžké, mluvíme pouze o pravděpodobnosti toho, že se věci udály tak a tak. Platí zde zásada „in dubio pro reo“ (v případě pochybnosti ve prospěch obžalovaného). Probíhá zde proces dokazování, jsou vyslýcháni účastníci nebo svědci, předloženy listiny, může být provedeno ohledání místa, kde se děj odehrál, nebo předmětu, jímž byl čin spáchán. Aplikující orgán si může vyžádat znalecký posudek.

    • Za důkaz lze připustit cokoli, co prokazuje významné skutečnosti (př. videonahrávka)

      • Důkazní moc listiny závisí především na její pravosti a obsahu. Rozdělujeme je na veřejné (dosvědčené) a soukromé. Provádí se tzv. důkaz listinou.

      • Svědci jsou nezúčastněné osoby, které mohou na základě vlastní vědomosti vypovídat o důležitých skutečnostech. Existuje povinnost svědčit.

      • Znalci jsou osoby, které na základě svých odborných vědomostí a zkušeností mohou vypovídat o specifických skutečnostech. Znalec je vybírán ze seznamu znalců, kteří jsou uvedeni pro příslušný obor u krajských soudů. Znalecký posudek se podává písemně a jeho podstatná část musí být u soudního jednání přednesena ve smyslu zásady ústnosti.

      • Ohledání (věci, místa, osoby) umožní soudu seznámit se s okolností, která je důležitá pro jeho vlastní rozhodnutí.

      • Slyšení stran má spíše podpůrnou povahu (subjektivní zájmy stran, vypovídání nepravdy), provádí se před procesním soudem.

    • Důkazy můžeme dělit na:

      • přímé (zadržení na místě činu)

      • nepřímé (otisky prstů na místě činu)

        • původní (svědek, který viděl průběh dopravní nehody)

        • odvozené (svědek slyšel jinou osobu vyprávět o dopravní nehodě)

      • Dále je možné důkazy dělit na usvědčující a ospravedlňující, zákonné a nezákonné…

    • zásada volného hodnocení důkazů- opakem je vázané hodnocení důkazů - orgán aplikující sám hodnotí důkazy nejprve jednotlivě a pak v celku, musí mít racionální základ