teorie práva hotové vypracované otázky

1. Moc přinutit adresáty, aby právo dodržovali – vynutitelnost

2. Moc tvořit právo – stanovovat pravidla chování

• V právním státě má právo prioritu a státní moc může zasahovat jen v mezích stanovené zákonem

• Legitimní moc – schvalována většinou občanů, oprávněná

• Legální moc – zákonná moc

• Autorita:

• Společenský vztah mezi osobami, z nichž jedny vykonávají reálný převažující vliv nad druhými

1. Přirozená = motivy jako dobrovolnost, úcta, uvědomělost

2. Vynucená = strach z represe, násilí

• Formy autority:

1. Charismatická = založená na uznání vynikajících vlastností vůdce

2. Tradiční = např. dědičná moc panovníka

3. Legální = založena na právním řádu – byrokracie

Právo obyčejové, precedentní, zákonné (forma práva)

• Formou nerozumíme pouze formální označení dosaženého výsledku (vnější jevové stránky), ale i procedurální postup, který tento výsledek předchází

• Forma v užším smyslu: určitý výsledek činnosti

• Forma v širším smyslu: určitý postup, jehož výsledkem je pramen práva

PRÁVO OBYČEJOVÉ

• Obyčej je pramenem práva za těchto předpokladů:

  • Usus longeus (dlouhotrvající faktické masové uskutečňování určitého chování) a opinio iuris (tomu odpovídající povědomí o jeho zachovávání a závaznosti)

  • Určitost obyčeje, tj. možnost konkrétně stanovit jeho obsah

  • Státní orgány musí aplikovat obyčejová pravidla a uplatňuje se státní donucení při jejich porušení

• právo nepsané (právní obyčej) x obyčejové právo psané – soukromoprávní sepsání obyčejového práva, toto sepsání však nemění podstatu obyčejového práva, nedochází ke změně v právo zákonné

• obyčejové právo se může vzhledem ke své povaze uplatňovat v období relativně pomalého vývoje společnosti

• živelná tvorba práva, nejde o cílevědomou činnost právotvorného orgánu, považováno za správné chování na určitém území, nedodržování je sankcionováno (celý proces tvorby vrcholí sankcionováním), je ale velmi rigidní, proto doplňováno právem soudní praxe

• Obyčej se v kontinentálně evropském typu právní kultury uplatňuje v současnosti jen sporadicky – jen v případech stanovených normativními právními akty (uplatňuje se secundum et intra legem) => podle zákona a v souladu s ním

Ze současných vyspělých evropských zemí lze označit za obyčejové právo jistá pravidla ve VB, a to zejm. v oblasti ústavního práva. Britskou faktickou ústavu vedle určitých zákonů a soudních precedentů tvoří ústavní zvyklosti. V Anglii se jako pramen práva uznávají též místní obyčeje, jsou-li pradávné. Mají dnes jen podružný význam. Podle stále platného zákona z r. 1265 je podmínkou jejich právní závaznosti, že byly zachovávány již r. 1189; v soudní praxi obyčej není uznán za pramen práva, je-li průkazné, že v r. 1189 ještě nemohl být zachováván