teorie práva hotové vypracované otázky

• Obyčeje jsou dále jedním z pramenů mezinárodního práva. V zemích common law se mezinárodní obyčejové právo považuje za součást národního práva; jeho pravidla se adoptují v soudním rozhodování.

PRÁVO PRECEDENTNÍ

• Precedens jako pramen práva je individuální právní akt, a to soudní rozhodnutí, které nabývá normativního významu, jestliže se jím řeší případ dosud právními normami neregulovaný

• První individuální rozhodnutí takového případu nabývá pro budoucnost obecné závaznosti v tom smyslu, že rozhodování případů stejného druhu je vázáno vzorem onoho prvního rozhodnutí individuálního případu.

• Tak se 1. rozhodnutí stává precedentem – pramenem práva.

• Co se týče tvorby práva, má v systému, kde převažují precedenty jako pramen práva, rozhodující úlohu soudní praxe (hlavní roli v tvorbě práva tohoto druhu má soud nejvyšší)

• Podle úpravy v Anglii se pravidlo precedentu vztahuje i na soud, který precedenční rozhodnutí vydal.

• Od právních obyčejů se precedenty liší tím, že se soudci vydávají rozhodnutí v individuálním právem neupraveném případě u vědomí, že zároveň tvoří právní pravidlo pro řešení všech případů téhož druhu

• typickou oblastí je anglosaská právní kultura

• princip zachování precedentů (soudce musí respektovat předcházející rozsudky orgánu

• vyššího nebo stejného stupně => ratio decidendi) = STARE DECISIS + princip hledání rozdílů (odlišnost je důvodem pro upřesnění, doplnění nebo formulování nového rozhodnutí) = JUDUCIAL REVIEW

• Orbitem dictum = pro další soudy nezávazná část precedentu, která odůvodňuje pouze individuální rozhodnutí a neobsahuje obecné pravidlo použitelné pro další případy

PRÁVO ZÁKONNÉ

• proces právotvorby je spojen s otázkami pravomoci, působnosti, publikace

• normativní právní akt

• výsledek realizované pravomoci vydávat, měnit a rušit právní normy (pravomoc mají zákonodárné, legislativní či právotvorné subjekty)

• NPA výsledkem procedurálního postupu právem předepsaného, který vrcholí náležitou publikací

Prameny práva, pojem, druhy

Prameny práva = zdroje právních informací

Základní dělení:

• Materiální prameny práva = důvody, které vedou stát k normativní úpravě společenských vztahů − Např. hospodářské a politické poměry, historické okolnosti, nahodilé události – přírodní katastrofy apod.

• Formální prameny práva = zdroje, pomocí nichž se dozvídáme o platném právu a jeho obsahu – Πρ〈ϖν předpisy, soudcovské právo, smluvní právo, právní principy, rozum a principy spravedlnosti, učení významných právníků, právní apendixy neprávních publikací

Závaznost pramenů práva:

1. Absolutní

• Typická pro kontinentální právní kulturu

• Povinnost znát obsah pramene práva – neznalost práva neomlouvá

• Nutná publikace práva – adresáti musí mít možnost se s pravidly seznámit

• Povinnost právo respektovat – právně kvalifikovat skutkový stav, a pokud odpovídá hypotéze normy, splnit danou právní povinnost

• Zavazuje i státní orgány