TP - Pražská scripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Vztah subjektivního a objektivního práva
•
subjektivní právo nemůže existovat bez relace k objektivnímu právu
•
dvě protikladné koncepce:
•
iuspozitivistická koncepce
o
objektivní právo klade před právo subjektivní → subjektivní právo je odvozeno z práva objektivního, z právních norem
vyplývají určitá práva a povinnosti, avšak rozsah práv je dán normami objektivního práva, jejich existence je založena na
platném právu (v podstatě nemohou existovat práva, která by nebyla založena právními normami)
o
v rukách státu, jako instituce zabezpečující právo, je stanovit rozsah těchto práv a stanovit režim jejich fungování
o
klasické schéma: právní norma → právo → tomu odpovídající povinnost → státní vynucení
•
iusnaturalistická koncepce
o
subjektivní právo klade před právo objektivní, chápe právo primárně jako právo odvozeno od skutečnosti, které
nejsou k dispozici státu (např.Bůh, vyšší autorita, podstata člověka, přírodní zákonitosti)
56
•
současné pojetí je kombinací obou postojů
◦
převládá iuspozitivistická koncepce, avšak např. lidská práva jsou nezadatelná (tj. ne z vůle státu), tudíž je není možné
odvozovat od platného práva
•
práva a povinnosti z vůle stran
•
existuje možnost vytvořit určitá práva a tomu odpovídající povinnosti dle vůle stran v určitém vztahu
•
vyplývá ze zásady legální licence → je možno, aby vznikala práva a tomu odpovídající povinnosti, které nemají zákonný podklad,
nedosahují intenzity nezadatelných práv, ale jsou vytvořena smluvně
•
nejčastěji na základě smlouvy nebo jiného právního úkonu (smluvní autonomie)
◦
vytvářejí se práva a povinnosti mezi smluvními stranami, týkající sse konkrétních subjektů
◦
limitem je, že taková smlouva nesmí být v rozporu s objektivními normami platného práva (jinak neplatná)