TP - Pražská scripta

▪

povinnost kteréhokoli subjektu nerušit oprávněného ve výkonu jeho subjektivního práva

◦

relativní právo → právo, které působí mezi stranami, inter partes

▪

bylo by adekvátnější používat pojem , relační práva' , protože jde o vztah, relaci (mezi nositelem práva a konkrétním 
povinným subjektem)

▪

jedna strana čerpá právo, druhá má povinnost něco dát, konat, nebo něco strpět
•

dare → dát (aktivní činnost) – jednorázová činnost 

◦

vzniká na základě smlouvy nebo jiného projevu vůle (i přímo na základě zákona)

•

facere → konat (aktivní činnost) – opakované vykonávání činnosti 

◦

pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti 

•

pati → strpět (pasivní činnost)

57

◦

podrobit se určitému zásahu, je to pasivní činnost, ale vůči aktivnímu zásahu 

◦

strpět veřejnoprávní zákroky (celní kontrola, pasová přehlídka atd.)

•

opak jednání je pak protiprávní (pokud někdo aktivně koná, když nesmí, nebo když není ochoten strpět určitý zásah)

◦

jakékoliv relativní právo má v sobě absolutní prvek:

▪

pokud má někdo právo na zaplacení pohledávky ( je věřitelem vůči dlužníkovi), to ještě neznamená, že by mohl být rušen 
ve výkonu tohoto práva někým jiným 

•

relativní práva s absolutním prvkem – např.právo na vzdělání, volební právo 

•

je důležité, aby nám v tom někdo nebránil, ale důležitou podstatou je, aby někdo dané právo zabezpečil 

▪

i absolutní práva spočívají v relaci, ale jde o relaci abstraktní ( já ↔ všichni ostatní)

•

jsem nositelem práva na život, a všichni ostatní mají povinnost mě neusmrtit 

•

do absolutního práva mají všichni povinnost nezasahovat, výjimkou je jen právní titul 

▪

když se u absolutního práva někdo dopustí deliktu (zasahuje do jeho výkonu), pak se právo mění na relativní, konkretizuje 
se na osobu delikventa, vytváří se nový odpovědnostní právní vztah