TP - Pražská scripta

( vyplývající bezprostředně nebo zprostředkovaně pro právní subjekty z právních norem)

Právní povinnost stanoví tedy buď přímo právní norma nebo akt aplikace práva, nebo dobrovolný závazek subjektu (např. smlouva).

Právní povinnosti jsou nedílně spojeny se subjektivními právy. - Subjektivní práva by neměla žádný význam bez odpovídajících povinností 
druhých subjektů nerušit výkon subjektivního práva či něco strpět, dát nebo konat či nekonat.

Subjektivní právo tedy znamená zároveň oprávnění požadovat plnění povinnosti druhých subjektů, bez něhož nelze subjektivní právo 
vykonávat.

Každý subjekt má povinnost zdržet se konání, které by překračovalo meze jeho právní svobody, stanovené objektivním 
právem

Právní povinnosti lze rozdělit na:

o

komisivní →povinnosti spočívající v nutnosti aktivní činnosti – něco dát nebo konat 

na základě právní normou stanoveného nebo z právní normy odvozeného příkazu k určitému chování 

dare → něco dát; facere → něco konat

55

o

omisivní → povinnosti spočivájící v nutnosti pasivní činnosti (nečinnosti)v něco strpět nebo nekonat

na základě právní normou stanoveného nebo z právní normy odvozeného zákazu určitého chování 

omittere (non facere) → nekonat; pati → strpět 

Porušení právní povinnosti je deliktem, s nimiž právo spojuje sankční následky, zejména vznik právní odpovědnosti.

Předmět a výkon subjektivních práv a povinností

Předmětem subjektivního práva a právní povinnosti je vždy nějaké chování.

Výkon subjektivního práva - spočívá v uvedeném chování 

Právní jednání – zvláštní druh právního chování

o

Jeden ze způsobů, jímž se subjektivní práva a povinnosti zakládají, mění nebo ruší 

o

Od výkonu subjektivního práva nebo povinnosti je nutno odlišovat výkon rozhodnutí (správního nebo soudního) o 
právu či povinnosti, který znamená nucené splnění povinnosti. (tj.přímé státní donucení)