TP - Pražská scripta

o

delikvent si musí být svého jednání vědom

o

vůle – složitější zkoumání – je to psychický vztah k jednání a následku

Druhy zavinění
1) jednání úmyslné – dolus

přímý (zlý) úmysl – dolus directus (dolus malus) 

o

delikvent ví, že to, co činí je protiprávní a že může škodlivý následek způsobit a způsobit jej chce. 

nepřímý úmysl – dolus eventualis 

o

delikvent ví, že se dopouští deliktu, a pro případ, že se k němu dojde, je s následkem srozuměn.

2) nedbalostní jednání – culpa

vědomá (hrubá) nedbalost – culpa lata 

o

delikvent ví, že se dopouští deliktu, a nepřiměřeně spoléhá na to, že následek nenastane; spoléhá-li přiměřeně, 
nemůže být za následek odpovědný.

nevědomá nedbalost – culpa levis 

o

delikvent neví, že se dopouští deliktu, ačkoliv to vědět měl a mohl.

o

zde se uplatňuje zásada, že neznalost zákona neomlouvá, ta ale neplatí u vnitřních předpisů – k jejich dodržování 
se delikvent musí zavázat – následek pak je disciplinární, ale možno i právní

Souvislost zavinění a právní odpovědností

subjektivní právní odpovědnost (též odpovědnost za zavinění) předpokládá vždy zaviněné porušení právní povinnosti

oproti tomu objektivní odpovědnost je odpovědnost za protiprávní stav (výsledek) – zavinění není předpokladem

85

53. Aplikace práva orgány veřejné moci. Uvážení při aplikaci práva

Pojem aplikace práva

aplikace práva = „kvalifikovaná forma realizace práva uskutečňovaná orgány veřejné moci, při níž dochází k subsumpci 
konkrétní skutkové podstaty pod příslušnou abstraktní právní podstatu“

o

Je třeba zodpovědět dva druhy otázek:

a) questiones facti,tj.faktické (skutkové) otázky – zjišťuje se přímým vnímáním a dokazováním