Vypracované otázky 2

Objekty právního vztahu

• objekt je to, k čemu směřují práva a povinnosti daného právního vztahu (věci – viz níže, výsledky tvůrčí duševní činnosti (umělecká díla), hodnoty lidské osobnosti (život, zdraví, čest), chování a jeho výsledky (služby), hmotné objekty, které jsou živými tkáněmi (transplantáty)

• věci - ovladatelné hmotné přírodní síly (zvířata, budovy, půda, světlo). Dělí se na movité a nemovité. Nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

• součást věci – to, co nelze od věci oddělit, aniž by byla poškozena hosp. podstata (např. motor auta)

• příslušenství věci – lze jej od věci oddělit a používat ho samostatně (např. rezerva u auta)

• výsledky tvůrčí duševní činnosti - vynálezy, objevy, umělecká díla

• chování a výsledek chování - i zdržení se chování

• hodnoty lidské osobnosti - nemajetkové povahy jako zdraví, čest, důstojnost

• hmotné objekty, které jsou živými tkáněmi, ale nelze je kvalifikovat jako věci transplantáty

Obsah právního vztahu

• jediný čistý prvek – jedná se o souhrn subjektivních práv a právních povinností, vyplývajících subjektům z daného právního vztahu (směřujícím k objektům právního vztahu)

• Subjektivní práva a právní povinnost (viz níže):

  • Oprávnění (subjektivní právo)

    • je právem upravená možnost subjektu chovat se určitým způsobem. Tato možnost tedy nemusí být využita. Oprávnění může zahrnovat dvojí způsob chování:

      • směřující bezprostředně k uspokojování zájmů a potřeb oprávněného (nakládání věcí)

      • možnost požadovat od jiného, aby něco konal, nekonal, dal nebo strpěl.

    • Oprávnění (subjektivní právo) může být absolutní a relativní.

      • absolutnímu oprávnění určitého subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu subjektů, resp. všech ostatních, směřující k tomu, aby subjekty povinnosti něco nekonaly, nebo něčeho se zdržely.

      • relativnímu oprávnění odpovídá právní povinnost určitého subjektu.

    • Skutečné chování, které odpovídá možnosti chování dané rámcem oprávnění, nazýváme výkonem práva

  • Právní povinnost

    • znamená nutnost subjektu právního vztahu chovat se tak, jak jej k tomu právní norma zavazuje, pokud tak nečiní, státní aparát jej k tomu donutí.

    • dare – povinnost něco dát

    • facere/non facere – povinnost něco konat/nekonat,

    • omnitere – povinnost zdržet se chování

    • pati – povinnost strpět určité chování

• V právním vztahu odpovídá zpravidla povinnost subjektu oprávnění jiného subjektu právního vztahu.

je jednou z forem realizace práva

= zvl. forma realizace práva, která se provádí na podkladě použití hmotněprávních a procesních norem

provádí ji příslušné státní orgány nebo osoby, které jsou postaveny objektivním právem do postavení státních orgánů

výsledkem je vydání aktu aplikace práva

je považována za vydávání individuálních právních norem na podkladě obecných norem

aplikace = použití abstraktní právní normy na konkrétní společenskou realitu, výsledkem je rozhodnutí o konkrétních právech a povinnostech subjektu