Vypracované otázky 2

Typy aplikace

• objektivní

  • aplikaci provádí odlišný subjekt od subjektu povinnostního

    • autoritativní – výsledkem je IPA, který zobrazuje společenský zájem

    • neautoritativní – výsledkem je postulát, nemá autoritativní moc, je provázen výhodami ve prospěch toho, komu aplikace byla prováděna (např. když se obrátím na znalce práva)

• subjektivní

  • aplikaci provádí sám povinností subjekt

Stadia aplikačního procesu (3)

• 1. zjištění skutkového stavu

  • státní orgán musí zjistit max. množství informací, které vypovídají o zjišťované skutečnosti, jaké jsou právní skutečnosti rozhodné pro konkrétní případ

  • právní skutečnosti:

    • prokazatelné - prokazujeme skutečnost

    • předpokládané - prokazujeme předpoklad (domněnky, fikce)

    • známé - neprokazujeme nic, všeobecně, úředně, z rozhodovací činnosti známé

  • procesní pravidla - stanovují procesy, kterými je nutno se v rámci aplikace řídit

  • Probíhá zde proces dokazování:

    • svědci = základní možnost, jak zjišťovat společenskou realitu

      • poučení svědka o tom, že musí vypovídat pravdu a že je oprávněn výpověď odepřít

      • svědectví může být bezprostřední nebo z druhé ruky

    • listiny

      • může být soukromá (nižší důkaz. hodnota) nebo veřejná (vyšší důkazní hodnota)

      • má různou váhu např. podle toho, jestli je ověřená notářem

    • možnost ohledání

      • místa, věci, osoby (soud se sám seznamuje s důležitými okolnostmi)

    • prostřednictvím znaleckého posudku

      • znalec – odborné vědomosti, zapsán v seznamu znalců u krajského soudu

  • dále lze použít vše, co má vypovídací hodnotu např. nahrávky

  • získané informace se pak musí vyhodnotit – jedná se o tzv. hodnocení důkazů

    • hodnotí se každý důkaz zvlášť a pak dohromady

    • po hodnocení by mělo dojít ke zjištění objektivní (materiální) pravdy = co se skutečně stalo, zjištění formální pravdy - rozhodnutí ve věcech rejstříků

    • platí zásada In dubio pro reo - V pochybnosti ve prospěch věci - pachatele (trestní záležitosti)

    • všechny důkazy musí být hodnoceny v rámci tzv. volného hodnocení důkazů (neexistuje hierarchie důkazů) – soud vyhodnotí všechny skutkové podstaty

    • nemusí se dokazovat

      • předpisy (zásada Iura novit curia – Soud zná právo)

      • obecně známé skutečnosti – ty, které jsou známé z běžného života nebo ty, které jsou známy ex offo (z úřední činnosti příslušného státního orgánu)

  • Důkazy můžeme dělit na:

    • typické

    • atypické

      • přímé (zadržení na místě činu)

      • nepřímé (otisky prstů na místě činu)

      • původní (svědek, který viděl průběh dopravní nehody)

      • odvozené (svědek slyšel jinou osobu vyprávět o dopravní nehodě)

  • Dále je možné důkazy dělit na usvědčující a ospravedlňující, zákonné a nezákonné…

• 2. zjištění právní normy

  • musí být zjištěna shoda, pokud byl zjištěn rozpor, musí být odstraněn

  • státní orgán musí zjistit, která právní norma se týká daného skutkového stavu