Vypracované otázky 2

Metody systematického výkladu

• smysl normy se zjišťuje srovnáním s jinými normami. Normu nelze poznat, zkoumat a vyložit izolovaně, ale jen v souladu s jinými právními normami, v souvislostech celého právního systému

• značný význam mají pro interpretaci právních norem uvozovací ustanovení, případně obecná část u rozsáhlejších zákonů či zákoníků, dále pak ustanovení společná, přechodná a závěrečná

• vychází z metody srovnávací

• soudce je při rozhodování vázán zákonem; soulad jiného právního předpisu se zákonem je oprávněn posoudit. V případě rozporu postupuje podle zákona – je-li v rozporu s ústavním zákonem, předloží věc k projednání Ústavnímu soudu

Jiné metody (nadstandardní metody interpretace)

• používají se tehdy, nejde-li stanovit jednoznačný interpretační závěr použitím standardních metod

• společné je: argumentace e ratione legis – argumentace rozumem, smyslem, duchem, účelem zákona. Jdeme za text zákona – tento „rozum“ nezjistíme v textu zákona

• Závěry vyvozené z těchto metod obstojí, nejsou-li v rozporu s textem zákona a výsledky dosaženými standardními metodami

  • výklad historický

    • zjišťování smyslu zákona z hlediska úmyslu zákonodárce

    • v některých případech je vhodné a potřebné vyjít rovněž z důvodové zprávy k zákonu a dalších dokumentů, které provázely jeho vznik

  • výklad teleologický

    • při interpretaci se usiluje o postižení smyslu, cíle právní normy

    • orgány interpretující a aplikující normu jsou vázány právním řádem, mírou konkrétnosti či abstraktnosti formulací zákonů, jakož i základními zásadami a hodnotami právní kultury

    • účel zákona se přizpůsobuje měnícím se podmínkám, tj. nemusí se měnit text zákona, ale mění se smysl zákona a jeho dopad vzhledem k jiné sociální situaci

  • výklad komparativní (srovnávací)

    • srovnává postup týkající se obdobných institutů v právních řádech jiných států

• Akty interpretace práva - např. nálezy a usnesení Ústavního soudu, součástí odůvodnění rozsudku

1. Právní skutečnosti

Právní skutečnosti

• v hypotéze právní normy předvídané přírodní a společenské jevy, které způsobují vznik, změnu nebo zánik právního vztahu

• právo spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu i s neexistujícími jevy – tzv. fikce (předem se ví, že skutečnost nenastala, ale právo s tím přesto spojuje určitý právní následek) – např. otázka náhradního doručení – když pošta předepsaným způsobem vyrozumí povinnost vyzvednout doporučenou zásilku, osoba si však zásilku do určité doby nevyzvedne, má se za to, že zásilka je doručena, i když se ví, že doručena nebyla