Vypracované otázky 2

Motivace

• zahrnuje představy o právu, postoje k právu (právní etos, legalismus, právní konformismus, právní pragmatismus, oportunismus, deliktní utilitarismus, právní nonkonformismus, právní deviace a právní anarchismus), znalost práva a právní vědomí.

• Motivace v právu je dvojí – chovat se právně dovoleným způsobem a motivace k vytváření právních norem

• Veřejné mínění se projevuje schvalováním nebo odsouzením

1. Logika v právu, logický a gramatický výklad

Společenská situace, kdy řečníci vystupují na politické/soudní scéně (za účelem přesvědčit posluchače) vede k rozvoji rétoriky a logiky. Problematika logiky je studium logického myšlení, logické formy myšlenky, výrazů, jimiž je vyjadřujeme. Vyvozování důsledků závisí na formě premis a důsledků

• Některá f jsou g → Některá g jsou f (někteří soudci jsou právníky → někteří právníci jsou soudci)

• Ryby žijí ve vodě. Losos je ryba. → Losos žije ve vodě.

Vyvozování důsledků z premis je dedukce. Logika se snaží stanovit její pravidla. V praxi ji používáme jako samozřejmé myšlenkové úkony, protože to, co pozorujeme často není to, co chceme zjistit. Takže máme-li dokázat určité tvrzení, musíme najít výroky, jejichž pravdivost je zřejmá, nebo již byla dříve dokázána a z kterých dokazované tvrzení logicky vyplývá.

Moderní logika převádí myšlenkové operace na operace s výrazy. Tento systém logiky se označuje jako logický počet (kalkul). Její postup je konstruktivní. Pracuje především se symbolickým jazykem, ale pokud je to vhodné, tak i s národním. Je důležité si vyjasnit terminologii, určit vztahy mezi pojmy, odstranit jazykové nejasnosti. Moderní logika rozvíjí dle potřeby nové logické disciplíny, např. logiku normativních vět.

Právní logika se uplatňuje velmi často v práci právníků – Všechna právní rpzhodntí musí být zdůvodněná, výklad právních předpisů je závislý na logické analýze, normy by neměly obsahovat logické spory (nízká právní jistota)...

Logický výklad

• Dedukce – vyvození konkrétní věty z věty obecné, logicky silný úsudek

• Indukce – odvození obecně platné věty z věty konkrétní (to však vždy nemusí být pravdivé, přesto se hojně využívá, logicky slabý úsudek

• Analogie – platí-li něco pro X, platí to i pro Y, za předpokladu, že X je podobné Y (ostátní je v jiných otázkách)

• Právní sylogismus (právní kvalifikace) – horní premisa = právní věta (vyvozena z právní normy), dolní premisa = skutková věta (vyvozena z děje případu).

  • 1. kvalifikace skutkové věty pod skutkovou podstatu obsaženou v právní větě

  • 2. Je-li popsaný skutkový stav případem skutkové podstaty, platí pro něho právní následek, který norma pro tento skutkový stav předpokládá

Sylogismus pracuje se dvěma premisami, středním termínem (sk. podstata) a závěrem. Sylogismus je spíše zjednodušení skutečných výkladových postutpů v právní interpretaci.