Vypracované otázky ke zkoušce

c) obyčej

Dva základní významy práva: a) subjektivní právo - jde o právo ve smyslu nároku nebo

oprávnění subjektu právního vztahu

b) objektivní právo (=právní řád) - soubor norem, tedy pravidel chování

obsažených v takových formách práva (např. v zákonech),

které konkrétní stát uznává za své prameny práva

Pro formy práva se v právní vědě používá název prameny práva. Jde o formy, v nichž je objektivní právo obsaženo.

Prameny práva: - materiální smysl (zdroj, příčina vzniku)

- formální smysl (forma, vnější jevová stránka)

Forma: - vnitřní (struktura právní normy PN)

- vnější (poznání PN)

- užší (výsledek)

- širší (výsledek + postup)

Dovršením vnější jevové stránky, ve které je právo prezentováno, je završen proces PRÁVOTVORBY (tvorba PN, správní a soudní rozhodnutí).

Právotvorba vyjadřuje způsob utváření (konstituování) práva ve společnosti. Zahrnuje činnost od samovolného vytváření práva ve společnosti až po přesně formalizovaný proces vytváření práva zvláštními – právotvornými subjekty, provázený obsahovými a formálními prvky.

Rozlišujeme 4 hlavní formy pramenů práva:

a) normativní právní akty (NPA)

b) normativní smlouvy

c) právní obyčeje

d) soudní a správní precedenty

Náš právní řád uznává za prameny práva v České republice jen NPA a normativní smlouvy.

Právní obyčej je v Evropě do značné míry překonaná forma práva. Aby se obyčej stal pramenem práva, musí splňovat tyto podmínky:

a) konkrétní chování se musí na určitém území dlouhodobě, fakticky a masově uskutečňovat

b) obyčej musí být určitý, tzn., že existuje možnost stanovit jeho obsah

c) státní orgány musí obyčejové právo používat při řešení jednotlivých případů, tedy

ho musí aplikovat při vydávání individuálních právních aktů (IPA) a při jeho porušení

musí uplatňovat státní donucení - sankcionování

Soudní a správní precedent je individuální soudní rozhodnutí, které se stává právem tehdy, řeší-li se jím případ, který není dosud právními normami upraven. První rozhodnutí soudu nebo správního orgánu v dané věci, které se stává do budoucna pro ostatní závazný.

Normativní právní akt - nejčastějším druhem NPA jsou zákony. Zákon je NPA vydaný nejvyšším orgánem státní moci (legislativní orgán). Vydávání zákonů je výrazem svrchovanosti státní moci. Prostřednictvím zákonů lze stanovit závazná pravidla pro všechny druhy subjektů právních vztahů. Vyšší právní sílu než zákony mají pouze ústavní zákony.

Normativní smlouvy. Smlouva je normativní tehdy, jestliže jsou její ustanovení obecná a závazně regulující celou skupinu právních vztahů stejného druhu a neurčitého počtu.(mezinárodní smlouvy, smlouvy mezi zaměstnavatelem a odbory). Aby se mezinárodní smlouvy staly naším pramenem práva, musí být schváleny Parlamentem, ratifikovány (potvrzeny) prezidentem a vyhlášeny ve Sbírce zákonů formou sdělení Ministerstva zahraničí.