Vypracované otázky ke zkoušce

4) další prameny

10. Mezinárodní smlouvy

Mezinárodní právo – vzniká vzájemnou spoluprácí různých států, hlavním pramenem je mezinárodní smlouva. Normativní smlouva jako pramen práva dominuje v mezinárodním právu.

Mezinárodní smlouvy

• prioritu před zákonem mají a bezprostředně závazné jsou ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána (čl. 10 Ústavy)

• jsou pramenem jak mezinárodního práva veřejného tak i vnitrostátního

• normativní mezinárodní smlouvy mohou být ještě před ratifikací podrobeny kontrole ústavnosti

• normativní smlouva uzavíraná mezi státy nebo mezinárodními organizacemi, názvy – úmluva, smlouva, charta, dohoda, protokol, ujednání

• některé jsou přímo vynutitelné, některé ne (nemají dopad na obyvatelstvo)

Rozdělení smluv:

podle formy - písemné x ústní

- veřejné x tajné

- otevřené x uzavřené

podle počtu smluvních stran - dvoustranné (bilaterální)

- vícestranné (plurilaterální)

- mnohostranné (multilaterální, unilaterální)

11. Právní obyčeje a soudcovská tvorba práva

Právní obyčeje

• nejstarší prameny práva vzniklé spontánně

• právní význam získávají dlouhodobým používáním a obecným uznáním svého obsahu

• v ČR výjimečně, spíš podpůrné

Znaky obyčejového práva

Právní obyčej je v Evropě do značné míry překonaná forma práva. Aby se obyčej stal pramenem práva, musí splňovat tyto podmínky:

a) konkrétní chování se musí na určitém území dlouhodobě, fakticky a masově

uskutečňovat

b) obyčej musí být určitý, tzn., že existuje možnost stanovit jeho obsah

c) státní orgány musí obyčejové právo používat při řešení jednotlivých případů, tedy

ho musí aplikovat při vydávání individuálních právních aktů (IPA) a při jeho porušení

musí uplatňovat státní donucení - sankcionování

Závaznost právních obyčejů za těchto podmínek (zápis z přednášky):

1. existence od nepaměti (okamžik oficiální paměti r.1189, vláda Richarda I.)

2. nepřerušenost trvání (kontinuity)

3. rozumnost

4. prvek lokality

5. určitost (výkladem lze dovodit, co tím bylo míněno)

6. vynutitelnost

7. pokojný užitek

8. shoda (soulad s jinými obyčeji)

Soudní a správní precedent je individuální soudní rozhodnutí, které se stává právem tehdy, řeší-li se jím případ, který není dosud právními normami upraven. První rozhodnutí soudu nebo správního orgánu v dané věci, které se stává do budoucna pro ostatní závazný. Soudce postupuje na základě hledání shody a hledání rozdílu. Odůvodnění jeho rozhodnutí se do budoucna stává obecným. Množství precedentů je široké. V ČR pouze nálezy Ústavního soudu.

• Výsledek činnosti soudního či správního orgánu, bývá nazýván soudcovským právem

• Výsledek aplikačního procesu

• Soudcovská tvorba je charakteristická argumentační závazností

• Je vytvářen při autoritativní aplikaci

• 2 principy:

  • Princip zachování precedentů – soudce má vždy respektovat předcházející rozsudky orgánu vyššího nebo stejného stupně

  • Princip hledání rozdílů – v soudcovském právu hlavní metoda – hledání odlišností, které se v předcházejícím rozhodnutí nevyskytují a jsou důvodem pro upřesnění, doplnění nebo formulování nového rozhodnutí