Vypracované otázky ke zkoušce

Tvorba právních norem – je několik způsobů

• buď legislativním procesem (a priori stanoví závazné pravidlo chování), nebo soudcovským právem (ex post, a posteriori rozhodne, až když je to třeba)

• smlouvami - podoba normativních právních smluv

• živelně - u právních obyčejů a právních principů, u nepsaného práva

Legislativní proces - doslovně hovoříme o procesu tvorby zákonů, v širším slova smyslu jde o proces tvorby všech právních předpisů.

Zákonodárná iniciativa (počátek legislativního procesu) - v Ústavě je vymezen okruh subjektů s pravomocí podávat návrhy zákonů. Není možno podat jakýkoliv návrh na zákonnou úpravu -> musí mít dvě části:

osnova zákona - návrh musí být předložen v paragrafovaném znění, musí obsahovat normativní věty, být členěn…

důvodová zpráva

• obecná část - má prokázat smysl zákona, proč je lepší než-li minulý, ukázat příklady typových států, kde tato úprava funguje, vysvětlit příčiny, které vedou k nutnosti tohoto zákona

• speciální část - stručné zdůvodnění každého paragrafu

Existují dva základní subjekty oprávněné k podání návrhu zákona:

• členové zákonodárného sboru - skupina poslanců

• výkonná moc - v prezidentském systému jde o hlavu státu, v parlamentním systému vláda, jako kolektivní orgán. Vláda nejdříve hlasuje o návrhu zákona, který chce předložit Sněmovně, nadpoloviční většinou hlasů jej schválí, poté pověří jednoho ministra, aby návrh hájil. Návrhy některých zákonů může podat pouze vláda (např. návrh státního rozpočtu).

Další možné subjekty oprávněné podat návrh zákona:

• zákonodárný sbor federace

• prezident v některých parlamentních systémech (bývalé ČSSR)

• může existovat zákonodárná iniciativa (určitý počet členů státu)

• u nás - senát jako celek, zastupitelstva vyšších územně samosprávných celků (krajů)

Projednání návrhu zákona, hlasování o návrhu zákona (tyto dvě části se prolínají)

Projednání probíhá ve více fázích => u nás trojí čtení:

• 1. čtení - probíhá v plénu jako celku (v Poslanecké sněmovně). Diskutuje se o kvalitě, významu, účelu => probíhá tedy obecná rozprava o tom, zda takovou úpravu potřebujeme. Může dojít ke třem závěrům - zamítnutí, postoupení návrhu výborům a následným 2. čtením, vrácení předkladateli k přepracování. Ke schválení je vždy třeba předem daný počet hlasů poslanců (např. nadpoloviční většina přítomných poslanců).

• 2. čtení - probíhá obecná a podrobná rozprava, končí hlasováním o pozměňovacích návrzích a pak o konečné podobě zákona. Znovu tři možnosti výsledku - zamítnutí, vrácení výborům, postoupení k 3. čtení.

• 3. čtení - má depurační charakter (zákon se očišťuje) -> úprava se hodnotí z legislativního hlediska (jazykové a logické nepřesnosti). Pokud by byla otevřena věcná rozprava, musí být hlasováno o návratu návrhu do 2. čtení. Mezi 2. a 3. čtením je zpravidla krátká lhůta. 3. čtení končí konečným hlasováním.