Vypracované otázky ke zkoušce

Forma PN je právní předpis – je spojen s uznaným pramenem práva, zachování legislativní pravomoci, působnosti, obsahuje PN a je náležitě publikován.

Struktura PN = vnitřní forma práva - složení PN ze základních elementů, skladebných jednotek, včetně jejich vlastností a vzájemných vztahů. Každá právní norma obsahuje určité podmínky a předpoklady, při jejichž naplnění se bude realizovat stanovené pravidlo chování – „H, D, S“

• Hypotéza – stanoví podmínky a předpoklady za nichž může nebo musí být realizováno pravidlo chování, nemusí být vždy

• Dispozice - vlastní pravidlo chování, určuje, komu a jaká oprávnění povinnosti vznikají, je vždy

• Sankce - určuje právní následky při porušení povinnosti uvedené v dispozici, nemusí být vždy

14. Druhy právních norem

PN dělíme podle druhů: podmíněné a nepodmíněné, perfektní a imperfektní (podle přítomnosti H, D, S)

• Podmíněné – PN s hypotézou

• Nepodmíněné – bez hypotézy

• Perfektní – se sankcí

• Imperfektní – bez sankce

Druhy PN

I.) Podle orgánů, které mají pravomoc vydávat NPA rozlišujeme právní normy

• prvotní - PN vyšší právní síly - obsažené v zákonech

• odvozené – PN nižší právní síly - ve vládních nařízeních, vyhláškách

II.) Podle předmětu právní úpravy - dělení podle toho jakou problematiku určitá právní norma řeší. Dělení podle jednotlivých právních odvětví (právo ústavní, správní, finanční, trestní…)

III.) Podle povahy pravidel, která obsahují:

1. kogentní x dispozitivní (dle stupně závaznosti):

   • kogentní - kategorické právní normy – nepřipouští jiný projev vůle nebo chování subjektů. Takových právních norem je většina. Zavazují své adresáty bezvýhradně a musí být na danou skutkovou podstatu aplikovány vždy.

   • dispozitivní - účastníkům právních vztahů umožňují, aby svým souhlasným projevem vůle si určili vzájemná práva a povinnosti odchylně od textu právní normy. Samy o sobě nezavazují nikoho k ničemu, nýbrž ponechávají subjektům práva volnost, aby si danou skutkovou podstatu upravili autonomně. Závazným se stanou teprve tehdy, jestliže si subjekty práva danou skutkovou podstatu upraví neúplně. Tu pak vzniklou mezeru doplní dispozitivní normou.

- při porušení kogentní PN – realizace sankce, nevznikly účinky, které se v PN předpokládaly

- pro veřejné právo – typické kogentní PN

- pro soukromé právo – typické dispozitivní PN

1. opravňující x zavazující - klasifikace podle znění slovního textu

2. blanketové a odkazující – dle použité legislativní techniky

• blanketové – odkazuje v některé své části obecně na jinou normu

• odkazující – konkrétní odkaz na konkrétní normu

1. taxativní x demonstrativní – dle úplnosti či neúplnosti formulace

• taxativní – norma přesně stanoví podmínky, za nichž musí být uplatněna a tím vylučuje možnost svého použití na situace obdobné

• demonstrativní – upravuje podmínky pouze příkladmo a připouští jejich použití i na obdobné příklady