Státověda

- druhy zákonů jsou určeny podle stupně právní síly (ústavní, organické, obyčejné) a podle obsahu (kodex, organické zákony, zákony – opatření, rozpočtové zákony, soukromé zákony)

systematika zákona je tvořena zpravidla následujícími složkami

• nadpis, který obvykle obsahuje označení formy právního předpisu, označení místa, kde jej lze nalézt v úřední sbírce a stručnou charakteristiku obsahu

• preambule (u významných předpisů)

• úvodní věta

• základní zásady

• paragrafovaný či článkovaný text zákona

• přechodná a závěrečná ustanovení

příprava zákona má dvě etapy

- od vzniku legislativního záměru po předložení připraveného návrhu zákona v podobě zákonodárné iniciativy

- zákonodárný proces v parlamentu

→ zákonodárný proces v parlamentu má 4 základní stadia

- stadium zákonodárné iniciativy: její subjekty závisí na formě vlády (v prezidentské ji nemá výkonná moc, v parlamentní ji nemá parlament jako celek)

- stadium projednávání návrhu zákona

- stadium hlasování o návrhu zákona

- stadium vyhlášení zákona (hlava státu má zpravidla právo veta)

pro existenci zákona jsou rozhodující následující časové údaje

- den schválení, tj. den, kterým je v parlamentu ukončeno hlasování o návrhu s kladným výsledkem

- den platnosti, tj. den, kdy je den zveřejněn (publikován) v úřední sbírce k tomu určené

- den účinnosti, tj. den, od kterého lze zákon aplikovat

- pro vyhlašování zákonů se zřizuje zvláštní publikační orgán, kterým je obvykle úřední sbírka, ta je označována různě (u nás jako Sbírka zákonů), tyto sbírky plní následující funkce

- evidenční: je to evidence platného práva a zajišťuje v něm spolehlivý přehled

- informační: zajišťuje informaci o platném právu, aby se nikdo nemohl odvolávat, že právní předpis nezná (neznalost zákona neomlouvá)

- normotvorná: teprve publikací v takovéto sbírce se právní předpis stává obecně závazným normativním aktem

73. Postavení hlavy státu. Hlava státu v monarchii

- hlava státu je tradičně považována nejen za jeden z nejvyšších státních orgánů, ale také za nejvyššího představitele státu

- toto postavení je dáno nejen historickým vývojem a významem, koncepčními přístupy k charakteristice státu (kdy byl považován za hlavu státního organismu) a jednak ústavně politickými funkcemi, které jsou s postavením hlavy státu obvykle spojeny (reprezentace státu, nositel státní moci, jeho jmenování a velitelské funkce)

- monarchistická tradice se projevila v tom, že se hlavou státu rozumí státní orgán, který je zastáván jednotlivcem (výjimečně i se dvěma či více jedinci, popřípadě kolegiální hlavou státu)

Monarchie

- v celé řadě států zůstala dodnes monarchistická hlavu státu, především se jedná o státy konstituční, resp. s parlamentní formou vlády (Velká Británie, Dánsko, Švédsko, Norsko, Nizozemí, Belgie, Španělsko, Japonsko)