Státověda

- tyto povinnosti zpravidla obsahují i dnešní ústavy a dále je rozvádějí (povinnosti dodržovat ústavu, bránit vlast, sloužit v ozbrojených silách, platit daně, vykonávat svěřené úřady, účastnit se voleb atd.)

- neexistuje však obecně uznávaný katalog základních povinností

- k těmto povinnostem mohou zavazovat i mezinárodní smlouvy

→ Všeobecná deklarace lidských práv

Záruky základních práv a svobod

- nejvýznamnější zárukou v moderním státě jsou soudní záruky

- nutnost existence nezávislých a nestranných soudů

- zejména správní a ústavní soudnictví

- ve 20. století se prosazuje postupně ochrana základních práv a svobod nejen vnitrostátního, ale i mezinárodního charakteru – orgány dohlíží na dodržování jednotlivých mezinárodních úmluv týkající se lidských práv

- nejúčinnější mechanismus je zakotven v Evropské úmluvě na ochranu lidských práv a základních svobod (1950), která zavazuje každý smluvní stát, aby zajistil účinné prostředky právní ochrany těchto práv a svobod před národním orgánem)

→ Komisař pro lidská práva Rady Evropy: stížnost může podat každá osoba, nevládní organizace nebo skupina osob, podmínkou je vyčerpání všech vnitrostátních opravných prostředků a dodržení šestiměsíční lhůty od vydání pravomocného konečného vnitrostátního rozhodnutí (veřejný ochránce práv)

→ Evropský soud pro lidská práva (EU)

→ Výbor pro lidská práva (OSN)

• Mezinárodní pakt o občanských a politických právech zřízený Výborem pro lidská práva: projednává hlavně stížnosti jednoho státu na jiný, který neplní své smluvní závazky

• Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech: povinnost smluvních stran předkládat zprávy o přijatých opatřeních a o pokroku dosaženém při dodržování práv uznaných tímto paktem

• Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace

• Výbor pro práva dítěte, Výbor proti mučení

68. Postavení cizinců

- státní moc je vykonávána nejen vůči státním občanům, ale také vůči všem ostatním osobám, které se na území daného státu nacházejí (tj. osoby jiného státu nebo bezdomovci)

- rozvoj vztahů mezi státy vedl ke vzniku cizineckého práva jako důležité součásti práva veřejného

- převážná část jeho norem spadá do práva správního, mezinárodního a trestního, ale vyskytuje se i v právu ústavním

- v období liberalismu se vyvinul vůči cizincům postoj, který jim zaručoval všechna práva kromě práv politických

- v současné době se OSN snaží vůči cizincům prosadit princip nevzájemnosti (nevázat poskytnutí práv na postup jejich domovského státu), nediskriminace (umožnit co nejplnější právní postavení) a totální ochrany

- v mezinárodním právu se cizinecký režim klasifikuje jako:

• minimální standard: vyjadřuje obecnou úroveň práv cizince, pod kterou by zákonodárství určitého státu nemělo nikdy klesnout, zahrnuje obecné otázky postavení cizince, tj. zaručení základních lidských práv a svobod (život, osobní svoboda, soukromí, pohyb, vyznání atd.)

• zvláštní úpravy: vyplývají z mezinárodních smluv mezi státy, na jejichž základě může vzniknout režim nejvyšších výhod => největší rozsah práv, které požívají v tomto státu cizinci

• národní režim: cizinci mají mít všechna práva jako občané daného státu s výjimkou těch, která se váže