Státověda

64. Historické kořeny základních práv a svobod

- myšlenka základních práv a svobod má dlouhou historii a vzniká zejména tam, kde jsou hromadně potlačovány - jinou představu mohl mít otrok, jinou nevolník, mučený vězeň, jinou proletář či vězeň v koncentračním táboře

Starověké Řecko

- první historické kořeny některých z těchto práv a svobod → uvědomování si významu jedince, individuality, vlastností a ctností

- zejména šlo o hledání co nejvýhodnějších forem vlády, či moudrých vládců => znali formální rovnost občanů, právo hovořit rovnoprávně na sněmu, volitelnost úřadů, existenci opozice, veřejnou kritiku atd.

Stoikové

- řečtí (Zénon, Kleanthés) nebo římští (Seneca, Marcus Aurelius) nevytvořili koncepci základních práv, ale uvažovali o vrozených právech (i povinnostech), protože všichni lidé jsou součástí jednoho světa a mají stejný rozum

Křesťanství

- rovnost lidí je odvozena od toho, že všichni jsou božími dětmi

- poté, co církev získala mocenské pozice, opouští myšlenky majetkové rovnosti

- zůstávají rysy solidarismu, lásky, bratrství atd.

Středověk

- výrazné uplatňování privilegií poskytovaných šlechtě a městům (často dohoda panovníka a stavů, vzorem pro teorii společenské smlouvy)

→ přirozenoprávní teorie

- rozpracovaly myšlenku práva na odpor, na vzpouru, v případě, že vládce překračuje určitá pravidla => zdůvodňováno teorií dvou mečů, kdy panovník porušil své náboženské povinnosti nebo porušením

společenské smlouvy

- náboženské války vedly k postupnému uznání svobody vyznání (jeden z prvních projevů lidských práv)

- ve Španělsku vedly kolonizační války k odporu proti otroctví

Novověk

- společenská smlouva: výrazný zdroj myšlenky lidských práv; podle nich lidé svobodní a rovní mezi sebou uzavírají smlouvu o sdružení (pactum unionis) a na jejím základě se podřizují vládci (pactum subiectionis), který ale může vládnout jen v určitých hranicích; podle Locka jsou hranicemi práva na život, svoboda a majetek

- teorie dělby moci: Montesquieu v 18. století, podle něj neexistuje svoboda, pokud je moc koncentrovaná

Teorie v praxi

- projevem byly různé panovnické dokumenty, např. roku 1188 svolal Alfons IV. poprvé Cortesy (shromáždění stavů a měst) a uznal obyčejová práva obyvatel, právo na řádný proces, nedotknutelnost života, domu nebo vlastnictví, právo stavů na spoluúčast při rozhodování o válce

→ Magna Charta libertatum: 1215, původně se vztahovala jen na svobodné lidi; Jan Bezzemek uznal svobody a svobodné obyčeje Londýna, měst a přístavišť, který měly do té doby, dále stanovil, že nikdo nesmí být zatčen, uvězněn nebo vypuzen jiným způsobem než na základě zákonného soudu osob sobě rovných nebo podle zákona

→ Augšpurský mír 1555, Edikt nantský 1598

právní dokumenty s dosahem pro každého: