Státověda

→ jednostranný akt: bez souhlasu státu (VB, Francie, USA), jsou stanoveny určité podmínky

→ automatické pozbytí: stačí k tomu nabytí cizího občanství na vlastní žádost

- uzavření sňatku: dnes již tomu brání Úmluva o občanství vdaných žen

- denaturalizace

- denacionalizace: odnětí občanství nabytého filiací, vystěhování ze státu s úmyslem se nevrátit

- zánik státu

- transfer území: v důsledku územních změn, zachována možnost opce

- soudním rozhodnutím: pouze v minulosti

63. Základní práva a svobody, základní pojmy

- zakotvení základních práv a svobod v katalogu základních práv a svobod – každý demokratický stát

- úprava základních práv a svobod vymezuje jednak autonomní prostory jednotlivce chráněné před zásahy státní moci (liberální stát), jednak možnosti jednotlivce podílet se na správě veřejných věcí (demokratický stát), popř. i úkoly státu poskytovat jednotlivci nějaká plnění (sociální stát)

Základní pojmy

- pojem základní práva a svobody v podstatě zastřešuje základní lidská práva, politická práva atd.; terminologie ústav není jednotná

- tyto vztahy jsou často také upraveny mezinárodními smlouvami (např. Všeobecná deklarace lidských práv OSN z roku 1948, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod)

právo - někdo má určitým způsobem jednat, vybírat si obsah a formy svého jednání nebo nejednat

→ spojeno s možností jednání a uplatňování nároků vůči státní moci (status activus, status positivus)

svobody – jednotlivcům něco zaručuje, garantuje jako nedotknutelné a hodné ochrany; zaručují prostory, do kterých nebude veřejná moc vstupovat

→ spojeno se zaručením prostorů, kam nebude veřejná moc zasahovat (status negativus)

- mezi těmito pojmy ale není právní rozdíl, často jsou v literatuře zaměňovány a používá se jen pojem základní práva

Možnost státní moci odejmout základní práva

- tuto možnost musí umožňovat právní řád

- např. čl. 18 Základního zákona SRN stanoví, že kdo zneužívá svobody projevu mínění, svobodu učení, svobodu shromažďování atd. pozbývá těchto základních práv

- v mezinárodním právu ale existují úmluvy, které odejmutí v některých případech zakazují

Právní zakotvení

Objektivní právo

• stanovena je např. povinnost zákonodárce upravit určitou oblast postavení jedince

• z objektivního zakotvení ještě pro jednotlivce neplyne možnost se takového základního práva dovolat

• tuto povahu mají některé vnitrostátní úpravní předpisy, ale ve značné míry i mezinárodní smlouvy (často stanoví jen závazek státu, aby podnikl nějaké opatření, něco upravil, poskytl nějaká plnění atd.)

Subjektivní právo

• pro nositele či jedince vyplývají nároky na jeho uplatnění stanoveným právním postupem

• základní práva jsou ale nezadatelná a nezcizitelná, nelze se jich zříci či převést je na jinou osobu, tudíž nejsou pravými subjektivními právy

• např. člověk, který páchá neustále trestné činy, nemůže žádat po státu trest smrti, protože stát jako adresát práva na život mu v tom nemůže vyhovět, pokud jí to právní řád neumožní