Státověda

→ Petition of Rights (1628) – umožňuje panovníkovi výběr daní jen se souhlasem parlamentu, právo na řádný proces atd.)

→ Habeas Corpus Act (1679) – žádný anglický poddaný nebude držen ve vazbě bez souhlasu soudu

ucelené koncepce lidských práv (katalogy): od 18. století, snaha jednak o obecnost, jednak závazek státu dodržovat práva a svobody a zároveň je chránit

→ Virginská deklarace 1776 (všichni lidé jsou od přírody stejně svobodní a nezávislí a požívají určitá vrozená nezadatelná práva jako život a svobodu atd.),

→ Prohlášení práv člověka a občana 1789

→ Obecný občanský zákoník 1811: poprvé tato práva na našem území, mimo jiné zakazuje otroctví a nevolnictví

Koncepce liberálního státu

- tyto práva byly adresovány především občanům

- už se hovoří o právech občanů, popř. státních občanů

- jednalo se v podstatě o práva negativní a práva politická

Po první světové válce

- prosazování práv sociálních, kulturních a hospodářských

Po druhé světové válce

- vlivy mezinárodních společenství, např. OSN a Všeobecná deklarace lidských práv

- 1966 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

- Americká úmluva o lidských právech, Evropská sociální charta atd.

- vytváří se mezinárodní standard lidských práv (a vytváření institucí k jejich ochraně)

65. Charakteristika základních práv a svobod, základní práva v rámci nadnárodního společenství

a) ústavně zaručené

- zaručení, že se jimi budou vázat všechny tři složky státní moci, že budou zakotveny i v jiném právním aktu (který má vyšší právní síly než zákon; např. při přejímání mezinárodních smluv)

→ přirozenoprávní pojetí: člověk má i jiná práva než jsou zakotvena v ústavách a úmluvách, ty vychází z přirozené povahy lidské osoby

→ pozitivistické pojetí: každé subjektivní právo předpokládá existenci nějakého práva objektivního; právo musí být nějak vytvořeno a právně zakotveno, chráněno

b) vznikají přímo na základě ústavy nebo mezinárodní smlouvy, nelze s nimi právními úkony disponovat

- nevznikají z konkrétního právního vztahu na základě právního aktu nebo úkonu

- jsou trvalá v závislosti na pobytu na území nebo státním občanství a mají stejný rozsah pro všechny subjekty

c) povaha veřejného subjektivního práva

- vymezují vztah nikoli mezi jednotlivci či právnickými osobami, ale vztahy mezi jednotlivcem a státem (veřejnou mocí) navzájem

- stát je adresátem těchto práv a jedinec nositelem

- člověk těchto práv nabývá zpravidla narozením (některá i před, např. právo na dědění majetku) a pozbývá smrtí (někdy ne, např. ochrana dobrého jména a pověsti)

- nositelem může být i právnická osoba, ale to se vyskytuje jen v některých ústavách (SRN, Švýcarsko); popř. může být nositelem i stát, např. má právo na rovnost před soudem