Státověda

→ horizontální působení základních práv a svobod (Drittwirkung) – tyto práva se mohou kombinovat s právy v soukromé sféře, např. zaměstnavatel může usilovat o omezení sdružování svých zaměstnanců, na druhou stranu nikdo není povinen do takového zaměstnání nastoupit

• přímé: základní práva se přímo aplikují na vztahy subjektů soukromého práva, např. smlouva může být prohlášena za neplatnou, pokud odporuje nějakému základnímu právu

• nepřímé: základní práva neslouží jako pravidlo chování, ale jako prostředek k výkladu sporných otázek

• nepřímé vertikální: nelze se vůči státu dovolávat základních práv, která byla zneužita

d) zvláštní obsah

- spočívá v zajištění autonomních prostorů jedince chráněných před zásahy veřejné moci, v možnosti jednotlivce účastnit se na správě veřejných záležitostí a v nárocích jedince podílet se na plnění ze strany státu

- tato kategorizace je spjata s G.Jellinkem, který rozlišil 4 stavy, ze kterých vyplývají jedinci nároky, které označuje jako subjektivní veřejná práva

• negativní (status negativus/ libertatis) – spočívá v existenci individuální svobodné sféry sloužící k uspokojování individuálních účelů

• pozitivní (status positivus/ civitatis) – stát přiznává jednotlivci právní způsobilost k využívání státních institucí v podobě pozitivních nároků (státní občanství, právní rovnost)

• aktivní: (status activus/ aktivního občanství) – činnost státu je možná jen prostřednictvím individuálního jednání, jednotlivci je přiznána způsobilost vystupovat ve prospěch státu (volič, úředník)

• pasivní (status pasivus/ subiectionis) je nemožné, aby existovala státem neomezená osobnost; z toho plyne povinnost určitých plnění ve prospěch státu v podobě základních povinností

e) projevují se ve zvláštních funkcích

- funkce základních práv a svobod je působení na společenské vztahy

- funkce omezení státní moci: může být uplatňována jen v případech, mezích a způsobem stanovených zákonem

- funkce nároku na přispění ze strany státu: na jeho pomoc v souladu s jeho možnostmi, zejména u práv hospodářských, sociálních a kulturních

- zajištění účasti jednotlivce na správě veřejných záležitostí

- vytvoření záruk vlastní realizace: úprava základních justičních práv, které slouží k tomu, aby byla vymahatelná; nutná je existence nezávislého soudnictví, institut zákonného soudce, právo na právní pomoc atd.

f) vymahatelné vůči státu prostřednictvím nezávislé soudní moci

- často svěřeno ústavou soudní moci

- institut výhrady zákona: možnost zákonodárce zúžit základní práva, v minulosti to byla ale ochrana před zásahy výkonné moci

g) představují současně objektivní ústavní hodnoty

- stát je jimi ve své činnosti vázán

- nejde o plnění státu vůči jednotlivcům, ale vůči všem jako celku