Státověda vypracované otázky

1. Základní práva a svobody, Základní pojmy *

- základní problematika ústavního práva

- stát je liberální, demokratický, sociální, „stát základních práv“

Lidská práva – různé chápání

- Všeobecná deklarace lidských práv OSN (1948)

- základní práva a svobody zahrnují přirozená práva x politická a občanská práva x lidská práva a základní svobody x hospodářská, sociální a kulturní práva

- práva = možnost určitým způsobem jednat nebo nejednat (status activus, status positivus)

- svobody = záruky, že do určitých oblastí nebude státní moc zasahovat (status negativus)

- snaha najít materiální kritéria pro odlišení základních práv s svobod

- od základních práv lze všechna další práva odvodit

- základní práva - obecně vyjídřené politické požadavky x právní zakotvení

- objektivní právo: povinnost zákonodárce upravit určitou oblast postavení jedince – z pouhého objektivního zakotvení ještě pro jednotlivce neplyne možnost se takového základního ráva dovolat – věšinou závazky státu podniknout nějaké opatření

- subjektivní právo: nositel má nárok na uplatnění tohoto práva stanoveným právním postupem – základní práva nejsou vždy chápána jako subjektivní práva

- od 16. století jsou záklední práva chápána jako nezadatelná a nezcizitelná

- možnost státní moci odejmout základní práva v případech stanovených právním řádem – při jejich zneužívání (SRN)

- úplný zákaz odejmout některá základní práva (zákaz usmrcení, otroctví, nevolnictví, mučení, nelidského chování, retroaktivity, diskriminace)

1. Historické kořeny základních práv a svobod *

- všeobecně: myšlenka těchto práv a svobod vzniká tam, kde jsou hromadně potlačovány

- v různých obdobích různý náhled na věc

Starověké Řecko

- filosofové si začali uvědomovat význam jedince, individuality

- Platon, Aristoteles – hledání nejvhodnějších forem vlády, ne záruky postavení

- zárodky politických práv: isonomiá = formální rovnost občanů, isegoriá = právo hovořit na sněmu, volitelnost do úřadů, existence opozice, kritiky ad.

- stoikové (Zenón, Seneca, Marcus Aurelius) – vrozená práva a povinnosti – všichni lidé jsou součástí téhož světa a mají stejný rozum (logos), rovnost lidí (i barbaři a otroci)

Křesťanství

- rovnost lidí – všichni jsou děti boží, navázání na stoický ideál lásky k člověku

- poté,co církev získává moc, opouští myšlenky majetkové rovnosti

- solidarismus, bratrství, láska k bližnímu – později základ sociálních práv

- Tomáš Akvinský – člověk nemůže být dobrý, pokud nemá vztah ke společnému dobru

Středověk

- praxe privilegií poskytovaných stavům – nejednalo se o individua, ale o skupiny

Přirozenoprávní teorie

- myšlenka práva na odpor v případě porušování práv vládcem (náboženské svobody, práv stavů, společenské smlouvy ad)