Státověda vypracované otázky

- Úmluva o právech dítěte, Výbor pro práva dětí

- Úmluva proti mučení a jinému krutému zacházení nebo trestání, Výbor proti mučení

Postavení cizinců

- státní moc je vykonávána vůči všem osobám nacházejícím se na území státu

- občané jiných států a bezdomovci (apatridé)

- historie - vytvoření tzv. cizineckého práva v Římě

- v období liberalismu se cizincům zaručovali všechny práva kromě politických, dnešní úprava navazuje na ABGB, výhrada retorze – cizinec musel v pochybných případech dokázat, že se jeho stát chová k rakouským občanům stejně jako ke svým (princip vzájemnosti)

- v současnosti – princip nevzájemnosti, nediskriminace a totální ochrany

Mezinárodní právo:

- minimální standard - obecná úroveň, pod kterou by stát neměl nikdy klesnout, obecné otázky postavení cizince, ZPaS (život, majetek, soukromí, pohyb, vyznání…),

- zvláštní úpravy - vyplývá z mezinárodních smluv (např. režim nejvyšších výhod, zvláštní režim na základě mezinárodní smlouvy, právní režim uprchlíků/azylantů)

- národní režim - cizinci mají všechny práva jako občané daného státu s výjimkou těch, která přímo souvisí se státním občanstvím, často vzniká na základě dvoustranných dohod

1. Parlamentarismus - základní otázky (politické a organizační předpoklady) *

- parlamentní forma vlády patří k nejrozšířenějším formám vlády

- je výsledkem historického vývoje

- parlament – v minulosti označení voleného zákonodárného orgánu

- stát s parlamentem nemusí vždy mít parlamentní formu vlády (x prezidentská)

- vláda je na parlamentu závislá

Předpoklady parlamentarismu:

- základní konsens ve společnosti

- princip většiny, všeobecné a rovné volební právo, svobodné volby

- reprezentativní mandát – poslanec vykonává mandát podle nejlepšího vědomí a svědomí (liší se od imperativního mandátu – zástupce voličů je vázán instrukcemi)

- volný mandát x vázaný mandát – vztah mezi poslancem a politickou stranou

- pluralita zájmů – potřeba jejich reprezentace prostřednictvím politických stran

- moderní parlament už není parlamentem význěčných osobností – honoratiorů

- existence parlamentních frakcí, poslaneckých klubů

- parlamentní menšina = legální opozice, neoddělitelná součást systému, „stát opozice“

- vláda na čas – menšina se může stát většinou

- „stát stran“

- těsné spojení parlamentní většiny a vlády

- možnost spojení poslanecké funkce s funkcí člena vlády (v prezidentské formě platí neslučitelnost)

- dualismus výkonné moci – prezident + předseda vlády, prezident spíše symbolem státu, může zasahovat jen v případě neřešitelných rozporů s parlamentem (pouvoir moderateur), právo veta, vláda odpovídá za akty hlavy státu – kontrasignace

Funkce:

- původně shromáždění, které panovníkovi povolovalo vybírání daní a podávalo stížnosti v podobě petic