ČPD_Kabrheloviny

vládu, kterou utvořil Československý národní výbor v této zemi, a vstupuje s ní ve 

styk. Vláda Jeho Veličenstva ráda projedná se zástupci prozatímní vlády otázky 

vyplývající z tohoto uznání a vyžadující úpravy.“ 

Lord Halifax 

Základním článkem exilového zřízení byl prezident republiky. Svou pozici prezidenta Beneš 

obhajoval tím, že jeho rezignace byla učiněna pod nátlakem a jeho volební období je 

sedmileté (zvolen byl r. 1935). V prosinci 1942 mu vláda s odkazem na § 58 ústavy („Dřívější 

president zůstává ve své funkci, pokud nebyl zvolen president nový.“) mandát prodloužila. 

Den po uznání Brity (tj. 22. 7. 1940) byla exilová vláda oficiálně jmenována. Jejím předsedou 

se stal Jan Šrámek, jednotliví ministři se vesměs rekrutovali ze členů nyní již bývalého 

Československého národního výboru.  

Posledním článkem prozatímního státního zřízení v Londýně byla Státní rada, která vznikla 

ústavním dekretem č. 1/1940 Úř. věst. (úředního věstníku československého). Ta měla 

fungovat jako poradní orgán prezidenta a kontrolní orgán v rámci prozatímního státního 

zřízení. Tvořilo ji maximálně 40 členů. Později musela ke každému chystanému dekretu 

vydat své stanovisko. 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 89 

KOMUNISTICKÝ ODBOJ 

Druhým centrem zahraničního odboje byla v době druhé světové války Moskva. V čele 

komunistického odboje stál Klement Gottwald, někteří komunističtí předáci, jako např. 

Vladimír Clementis (jedna z pozdějších obětí procesu s Rudolfem Slánským) však působili 

na Západě.  

DOMÁCÍ ODBOJ 

Domácí odboj tvořilo několik odbojových skupin. Bývalí vojáci čs. republiky utvořili 

uskupení Obrana národa (ON), politici se sdružovali v Politickém ústředí (PÚ), zatímco 

levicová neluministická inteligence a dělnictvo v Petičním výboru věrní zůstaneme (PVVZ). 

Na jaře 1940 se tyto skupiny spojily do Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD), po