ČPD_Kabrheloviny

na nové pomery. Toto zmocnenie nevzťahuje sa na zmenu ustanovení ústavného zákona č. 

299/1938 Sb. z. a n., iba ak by k tomu dal súhlas snem Slovenskej krajiny. Ustanovenie 

predchádzajúcej vety platí obdobne aj pre Podkarpatskú Rus vzhľadom k zákonu o autonomii 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 84 

Podkarpatskej Rusi; dokiaľ nie je ustavený snem Podkarpatskej Rusi, jeho súhlas nahradzuje 

súhlas vlády Podkarpatskej Rusi. 

(2) Zmocnenie podľa odstavce 1 nabýva účinnosti dňom ustavenia sa snemu Slovenskej 

krajiny a trvá dva roky.

OTÁZKA Č

. 49 - VZNIK PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA, AUTONOMNÍ A ŘÍŠSKÉ 

ORGÁNY

Od počátku roku 1939 bylo stále zřetelnější, že se Hitler definitivně snaží o uskutečnění 

svých plánů na likvidaci Česko-Slovenska. Navíc radikální křídlo slovenské politické 

reprezentace připravovalo plán odtržení a vyhlášení nezávislosti Slovenska (v jednáních 

s Hitlerem se angažovat Vojtech Tuka, dokonce se tradoval verš „Tiso, Tuka – jedna ruka“, 

což prý jednou prohlásil i papež Pius XII. Třináctého března Hitler pohrozil Tisovi, že pokud 

nevyhlásí samostatný stát, dá Maďarům volnou ruku v útoku na Slovensko. Tiso situaci 

projednal se Sněmem slovenskej krajiny, který nakonec zákonem č. 1/1939 Sl. z. vyhlásil 

Slovenský štát.  

Čtrnáctého března jednali v Berlíně ministr zahraničí František Chvalkovský a prezident 

Emil Hácha s Hitlerem, který oznámil, že zbytek Čech a Moravy bude okupován. Hácha 

nejen, že souhlasil (či byl přinucen souhlasit, když mu bylo pohroženo bombardováním Prahy 

německou Luftwaffe), ale zároveň odevzdal Hitlerovi osud českého národa do jeho rukou. 

V noci ze 14. na 15. března 1939 začalo obsazování zbývajícího území. 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 85 

Šestnáctého března 1939 byl vydán Výnos Vůdce a říšského kancléře o zřízení Protektorátu 

Čechy a Morava, (Protektorat Böhmen und Mähren), publikovaný pod číslem 75/1939 Sb. z. 

a n. Ačkoli byl Protektát formálně koncipován jako autonomní součást Třetí říše (čl. 3