ČPD_Kabrheloviny

č. 663/1919 Sb. z. a n. Rozdělování mandátů probíhalo podle zásad poměrného zastoupení, 

ale v menších obcích zpravidla podle většinového systému (poměrné na žádost alespoň 

desetiny voličů). Kandidátky byly přísně vázané, žádné změny na nich tedy nebyly možné.  

Volby do Národního shromáždění upravovala v základních otázkách ústava z roku 1920. 

Pro Poslaneckou sněmovnu stanovila aktivní volební právo na 21 let, pasivní na 30. Pro 

Senát bylo aktivní volební právo 26 let, pasivní 45 let. Pasivní bylo navíc podmíněno 

desetiletým občanstvím ČSR. 

Volební řád do Poslanecké sněmovny (123/1920 Sb. z. a n.) rozdělil republiku na volební 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 81 

kraje a určil, kolik každému kraji připadá mandátů. Jejich rozdělování probíhalo podle zásad 

poměrného zastoupení.  

Analogická situace platila pro volby do Senátu. 

Zákon č. 330/1920 Sb. z. a n. o volbě do župních zastupitelstev a okresních výborů 

(podrobnosti zde záměrně neuvádím, projekt na zřízení žup se, jak již víte, nikdy vyjma 

Slovenska plně nerealizoval) byl v roce 1927 změněn zákonem č. 126/1927 Sb. z. a n. o 

volbách do zemských a okresních zastupitelstev. Zde bylo aktivní volební právo uděleno 

čsl.  občanům, kteří dosáhli 24 let a měli roční pobyt v zemi, pasivní čsl. občanů, kteří dosáhli 

30 let a měli dvouletý pobyt v zemi. Ve volbách však nebyli voleni všichni zastupitelé, 1/3 

byla jmenována vládou. 

Na závěr nutno dodat, že roku 1927 bylo volební právo příslušníkům branné moci a 

četnictva odňato. 

POLITICKÉ STRANY 

Systém českých politických stran se v základních rysech ustálil na počátku 20. století a po 

roce 1918 došlo spíše k dílčím změnám. Jedinou výraznou politickou stranou, která se 

úspěšně nově vyprofilovala v meziválečném období, byla nesystémová komunistická 

strana. 

V zásadě lze říci, že „hlavních“ československých stran bylo v době první republiky pět.