ČPD_Kabrheloviny

motivací bylo autonomie sudetských Němců, tedy de facto jejich připojení k Říši.  

Takový osud potkal Rakousko, které bylo „anšlusem“ k Říši připojeno 12. 3. 1938. To 

představovalo vzhledem k absenci pohraničního opevnění na hranicích právě s Rakouskem 

závažný bezpečnostní problém. Po připojení Rakouska začal Hitler pracovat na plánu 

připojení Československa – tzv. Fall Grün. 

V dubnu 1938 (konkrétně 24. 4.) vyhlásil Henlein tzv. karlovarské požadavky, ty byly 

souhrnem bodů, které měla čsl. vláda splnit, chtěla-li se se sudetskými Němci dohodnout. 

Při jednáních s Hitlerem obdržel Henlein instrukce, aby své požadavky stupňoval tak, aby 

byly pro čsl. vládu nepřijatelné. Před volbami do obecní samosprávy v květnu 1938 se 

situace v pohraničí dále vyhrotila, vláda proto přistoupila k částečné mobilizaci, která 

demonstrovala odhodlání čsl. lidu bránit republiku. 

Situaci v Československu přijel řešit i zvláštní vyslanec anglické vlády – lord Runciman. I 

jeho úsilí však bylo marné, situace se definitivně vyhrotila v září 1938. Dvanáctého září 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 78 

vystoupil Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku, kde přednesl projev, kterým verbálně 

zaútočil na ČSR. To bylo rozbuškou k ozbrojenému puči Němců v pohraničí, to však bylo 

potlačeno a 16. 9. byla SdP zakázána.  

Situaci přijel do Berchtesgadenu s Hitlerem řešit osobně předseda anglické vlády – Neville 

Chamberlain. Tam mu Hitler předložil požadavek odstoupení pohraničního území, který 

Chamberlain tlumočil české vládě, ta však odmítla. Po dalším nátlaku však s tímto návrhem 

byla přinucena souhlasit, v zápětí podala demisi.  

Dvacátého druhého září se Hitler s Chamberlainem sešli v Bad Godesbergu, kde Hitler 

přednesl polské a maďarské požadavky. Poláci si nárokovali Těšínsko, Maďaři východní 

Slovensko a Podkarpatskou Rus. Mezitím úřednická vláda generála Jana Syrového vyhlásila