ČPD_Kabrheloviny

Němců či Rakušanů. Ústředí velkých organizací se často nacházela ve Vídni či Budapešti, 

tudíž logicky podléhaly tamějším zákonům.  

Nostrifikační zákon (12/1920 Sb. z. a n.) stanovil možnost úředně nařídit, aby se zahraniční 

sídla a hospodářská vedení podniků působících na území Československa přesunula na 

území republiky. Pokud by podnik nepřesunul své sídlo na území československé republiky 

v stanoveném termínu, mohlo by mu být úředně zapovězeno jeho podnikání na 

československém území.  

Šlo o jeden z prostředků posílení hospodářské samostatnosti nového státu. 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 73 

POZEMKOVÁ REFORMA 

Po rozpadu monarchie se stále velké množství pozemků nacházelo v rukou cizí šlechty, 

která ho získala po Bílé hoře. Byl proto zájem na tom, aby došlo k jejich přerozdělení. Celá 

pozemková reforma probíhala postupně v letech 1918-1936. Nejprve bylo zákonem č. 32/1918 

Sb. z. a n. dosavadním majitelům zapovězeno s touto půdou nakládat (vlastnické právo však 

nebylo narušeno). Jádro reformy spočívalo v následujících zákonech: 

„ZÁBOROVÝ ZÁKON“ – 215/1919 SB. Z. A N. 

Dosavadním majitelům byla zabrána půda převyšující 150 ha (u zemědělské půdy) a 250 ha 

půdy celkem. Ze záboru byly vyňaty pozemky zemské, okresní a obecní. Vlastníci, jichž se 

zábor týkal, mohli dle § 11 část svého majetku ze záboru vyjmout. 

Záborů podléhaly celkem 4 miliony hektarů, což představovalo 28% veškeré půdy v ČSR. 

K realizaci reformy byl zřízen Státní pozemkový úřad. 

„PŘÍDĚLOVÝ ZÁKON“ – 82/1920 SB. Z. A N. 

Dle tohoto zákona byla zabraná půda přidělována do vlastnictví nebo pachtu, a to buď 

jednotlivcům nebo družstvům. Rozsah udělené půdy se standardně pohyboval mezi 6-15 ha, 

kromě toho ale vznikaly i tzv. zbytkové státky (např. nebylo-li možné půdu vhodně 

rozparcelovat), jejichž výměra mohla být nad 30 ha.  

„NÁHRADOVÝ ZÁKON“ – 329/1920 SB. Z. A N.