Judikatura

Industrie Tessili Italiana Como proti Dunlop AG, Věc 12/76

Německá společnost Dunlop AG se sídlem v Hanau, Německo si od italské společnosti Tessili se sídlem v Como, Itálie objednala zásilku zimního oblečení určeného pro lyžování. Oblečení bylo ušito podle pokynů německé společnosti. Do Německa bylo doručeno dodavatelskou společností se sídlem v Como podle pokynů německé společnosti. Německá společnost část oblečení prodala. Na základě stížností spotřebitelů německá společnost tvrdila, že oblečení bylo defektní a nevyhovovalo specifikacím, které si strany mezi sebou dohodly a zažalovala italskou společnost u německého okresního soudu (Landgericht) v místě svého sídla. V rozhodnutí o předběžném opatření okresní soud zamítl tvrzení italské společnosti, že dotčený soud nemá pravomoc. Italská společnost se odvolala k vyššímu okresnímu soudu ve Frankfurtu (Oberlandsgericht). Odvolací soud prohlásil, že rozhodnutí o otázce pravomoci závisí na výkladu článku 5(1) Úmluvy o pravomoci a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne 27.září 1968, který upravuje místo plnění ze smlouvy (osoba se sídlem v jednom státě, který je smluvní stranou, může být žalována v jiném státě: Pokud žaloba vychází ze smlouvy nebo práv vyplývajících ze smlouvy, tuto žalobu je možno podat u soudu místa, kde byl závazek splněn nebo měl být splněn). Soud potom předložil Evropskému soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě Protokolu z 3. června 1971 ohledně výkladu Úmluvy.

„Místo, kde závazek byl nebo měl být splněn“ ve smyslu čl. 5 bodu 1 Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a o výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je třeba stanovit v souladu s právem, které upravuje sporný závazek podle kolizních norem soudu, jemuž byla věc předložena.

Jakob Handte & Co. GmbH proti Traitements mécano-chimiques des surfaces SA, Věc C-26/91

V letech 1984 a 1985 Traitements mécano-chimiques des surfaces SA (TMCS) registrovaná v Bonneville ve Francii prodala dva stroje na leštění kovu od firmy Bulla & Fils, společností s ručením omezeným podle švýcarského práva. Stroje byly vybaveny odsávacím systémem vyrobeným německou společností Handte, ale byl prodaný a instalovaný společností Handte France SARL, Strasbourg. V roce 1987 TMCS podalo žalobu na Bula, Handte Germany a na Handte France k Tribunal de grande instance Bonneville ve Francii. Žádal kompenzaci za škodu způsobenou skutečností, že vyrobené a prodané zařízení nebylo slučitelné s hygienickými předpisy a předpisy o bezpečnosti práce a bylo pro zamýšlené účely nevyhovující. Soud rozhodl, že není v jeho pravomoci zabývat se žalobou proti Bula, na rozdíl od věci proti Handte Germany a Handtte France podle čláku 5, odst. 1 Dohody z 27.9.1968 o pravomoci a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních ve znění dodatku z 9.10.1978 po přistoupení Dánska, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Odvolání Handte Germany k odvolacímu soudu ve Francii (Cour d´appel Chambéry) bylo zamítnuto. Odvolání bylo podáno k soudu kasačnímu (Cour de Cassation), který vznesl otázku k Evropskému soudnímu dvoru v souladu s článkem 3 Protokolu z 3.6.1971 o výkladu Dohody. Otázkou bylo, zda článek 5, odst. 1 Dohody je možno použít na žalobu mezi sub-kupujícími (“sub-buyer”) zboží a výrobcem, který není prodejcem, a týkající se vad tohoto zboží nebo jeho pro zamýšlené účely nevyhovujícímu charakteru.