Judikatura

Marc Rich & Co. AG proti Società Italiana Impianti PA, Věc C-190/89

Mezi společnostmi Marc Rich se sídlem ve Švýcarsku a Impianti se sídlem v Itálii, které obchodovaly s naftou, vznikl spor, zda smlouva, kterou uzavřely, obsahuje rozhodčí doložku. Londýnský odvolací soud předložil ESD otázku, zda má být čl. 1 odst. 2 bod 4 Úmluvy vykládán tak, že se vztahuje na právní spor zahájený u státního soudu, jehož předmětem je jmenování rozhodců. Platí vyloučení i tehdy, když předběžnou otázku v tomto sporu představuje platnost rozhodčí smlouvy?

ESD rozhodl, že pro aplikaci nařízení Brusel I je určující předmět sporu (hlavní nárok). Pokud předmět sporu souvisí s rozhodčím řízením, je je celý spor vyloučen z dosahu nařízení bez ohledu na případné předběžné otázky (tj. výjimka z čl. 1 odst. 2 bod 4 Úmluvy zahrnuje i jmenování rozhodců).

LTU Lufttransportunternehmen GmbH & Co. KG proti Eurocontrol, Věc 29-76

Evropská organizace pro bezpečnost letecké navigace (dále jen “Eurocontrol”) uložila vlastníkům letadel povinnost zaplatit poplatek za užívání jejích bezpečnostních služeb. Eurocontrol podala žalobu k německému soudu, který měl pravomoc vykonat rozhodnutí, které vydal ve prospěch Eurocontrol belgický soud, proti německé společnosti LTU Lufttransportunternehmen GmbH & Co. KG. Belgický soud odsoudil německou společnost k zaplacení konkrétních poplatků, které dlužil za užívání služeb a zařízení Eurocontrol. Řízení prošlo několika instancemi. Věc se také octla před vyšším okresním soudem v Düsseldorfu (Oberlandesgericht, Düsseldorf), který ji na základě ustanovení článku 3 Protokolu ze 3. června 1971 o otázkách týkajících se výkladu Úmluvy o pravomoci a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne 27. září 1968 předložil Evropskému soudnímu dvoru. Tázal se, zda se pro účely výkladu koncepce “občanské a obchodní věci” ve smyslu ustanovení článku 1 Úmluvy aplikuje právo státu, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí nebo právo státu, ve kterém má být výkon tohoto rozhodnutí nařízen.

Soudní dvůr rozhodl, že nelze odkázat na právo jednoho z dotyčných států, ale je třeba odkázat zaprvé na cíle a soustavu úmluvy, a zadruhé na obecné zásady, jež vyplývají ze souboru vnitrostátních právních řádů. 2) Z působnosti úmluvy je vyloučeno rozhodnutí vydané ve sporu mezi veřejným orgánem a soukromoprávní osobou, kdy veřejný orgán jedná při výkonu svých pravomocí.

Group Josi Reinsurance Company SA proti Universal General Insurance Company (UGIC), Věc C-412/98

UGIC byla pojištovací společností se sídlem v Kanadě. Group Josi byla zajišťovací společností sídlem v Belgii. UGIC pověřila svého zprostředkovatele, francouzskou společnost Euromepa, aby uzavřela zajišťovací smlouvu na kmen sdruženého pojištění domácností. Euromepa nabídla společnosti Group Josi podíl na zajišťovací smlouvě. Group Josi nabídku přijala. Euromepa následně požadovala po Group Josi zaplacení 54 679, 34 kanadských dolarů. Group Josi odmítla zaplatit z důvodu, že byla nucena uzavřít zajišťovací smlouvu na základě údajů, které se ukázaly být nepravdivé. UGIC podala na Group Josi žalobu u soudu ve Francii. Group Josi namítala nepravomoc tohoto soudu, protože na základě Bruselské úmluvy tato náleží soudu v Belgii, kde má společnost svoje sídlo. Soud ve Francii potvrdil svoji pravomoc s tím, že UGIC je společností se síldem mimo území Společenství a Úmluva proto nemůže být aplikována. Soudní dvůr tedy vysvětlil, že pravidla pro určení příslušnosti stanovená nařízením (dříve Úmluvou) se uplatní ve sporu mezi žalovaným z členského státu a navrhovatelem z třetí země.