Judikatura

Rozhodnutí 20 Cdo 3102/2005

V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 25. 5. 2005, č.j. 41 E 567/2002-102, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (platebního rozkazu Okresního soudu v Kaliszi, Polská republika ze dne 3. 10. 2000, sp. zn. V Ng 2369/00). Odvolací soud dospěl k závěru, že na souzenou věc se nevztahuje nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Rady /ES/ č. 44/2001“), neboť podkladové rozhodnutí bylo vydáno před vstupem České republiky do Evropské unie. Ztotožnil se se závěrem okresního soudu, že použít nelze ani Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních, uveřejněnou pod č. 42/1989 Sb. (dále jen „smlouva č. 42/1989 Sb.“), neboť vymáhaná pohledávka vyplývá z obchodního vztahu. Jelikož polské soudy neuznávaly rozhodnutí českých soudů ve věcech obchodních vydaná do 30. 4. 2004, nelze podkladové rozhodnutí vykonat vzhledem k § 64 písm. e/ zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 97/1963 Sb.“). Dovolání bylo zamítnuto. Jelikož exekuční titul v souzené věci byl vydán dne 3. 10. 2000, tedy před přistoupením České republiky a Polské republiky k Evropské unii, ustanovení čl. 32 a násl. nařízení Rady (ES) č. 44/2001 na něj použít nelze.

Rozhodnutí 20 Cdo 4032/2007

Oprávněný podal dne 14. 2. 2005 návrh na prohlášení vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu Zell am Ziller, Republika Rakousko, ze dne 8. 3. 2004, č. j. 2 C 567/02p (dále jen „exekuční titul“), a na nařízení exekuce (s označením soudního exekutora JUDr. A. B., PhD., soudního exekutora Exekutorského úřadu B. – m., podle exekučního titulu pro částku 5.430,- EUR s příslušenstvím. Soud prvního stupně - vázán již právním názorem odvolacího soudu - vyšel z § 63 a § 64 písm. e) ZMPS a dále ze sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR, ze kterého zjistil, že v dané věci není možné pro nedostatek vzájemnosti exekuční titul uznat a vykonat, neboť mezi ČR a Rakouskem nebyla uzavřena žádná dvou- či vícestranná úmluva zaručující vzájemnost při uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v civilních věcech, s výjimkou oblasti výživného k nezl. dětem a některých rozhodnutí v dědických věcech, a že nebylo vydáno ani prohlášení Ministerstva spravedlnosti o vzájemnosti, neboť podle vnitrostátních rakouských předpisů nebyla vzájemnost zaručena. Dospěl k závěru, že podle předloženého exekučního titulu nelze pro nedostatek vzájemnosti [§ 64 písm. e) zákona ZMPS] vést exekuci na majetek povinného, a proto návrh oprávněného na nařízení exekuce zamítl. V odvolání oprávněný namítá, že návrh na prohlášení vykonatelnosti cizího soudního rozhodnutí a návrh na nařízení exekuce s označením soudního exekutora byl okresnímu soudu doručen dne 14. 2. 2005, tj. v době, kdy Nařízení bylo v České republice přímo aplikovatelné. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí okresního. Dovolání bylo take zamítnuto. Podle ustálené soudní praxe i právní teorie platí, že rozhodnutí, má-li být uznáno podle Nařízení, musí být vydáno po vstupu Nařízení v platnost v České republice (tedy od 1. 5. 2004).