Judikatura

Nález Ústavního soudu ze dne 25.4.2006 709/05

Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 bylo prohlášeno za vykonatelné na území České republiky rozhodnutí - soudní příkaz, vydané Občanským soudem v Maceratě, Italská republika, dne 27. 3. 2003, a na základě tohoto příkazu byla vůči stěžovatelce jako povinné nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného (nyní vedlejšího účastníka) - obchodní společnosti G., S.r.l., ve výši 16 686,11 EUR a nákladů předcházejícího řízení ve výši 729,25 EUR.

Na základě odvolání stěžovatelky rozhodl Městský soud v Praze napadeným usnesením tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatelka dne 9. 7. 2003 odpor vypracovala, nechala jej přeložit tlumočníkem do italského jazyka a dne 14. 7. 2003 jej odeslala Občanskému soudu v Maceratě. Tento soud podaný odpor obdržel, dle jeho sdělení a sdělení pošty Praha 120, která se zabývá mezinárodní přepravou, dne 17. 7. 2003. Odpor byl založen do spisu civilní kanceláře, kde je podle sdělení úředníka této kanceláře, které se stěžovatelce dostalo v telefonickém rozhovoru, doposud. Stěžovatelka se tedy domnívá, že podala včas a řádně odpor proti soudnímu příkazu, který tedy nemohl nabýt právní moci a nemohl být uznán a prohlášen vykonatelným na území České republiky.

Stěžovatelka pak již od italského soudu neobdržela jakoukoliv jinou písemnost, předvolání, rozsudek či usnesení.

Stěžovatelka tedy v ústavní stížnosti namítla, že neměla možnost svá práva hájit jinak než odporem, který podala, a očekávala další pokračování řízení před italským soudem. Pokud však italský soud dále bez vědomí stěžovatelky a bez její účasti ve věci jednal, popřípadě vyhlásil rozsudek nebo usnesení, které stěžovatelce neoznámil ani nedoručil, porušil tím jak italské zákony, tak nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť odňal stěžovatelce možnost řádně se účastnit řízení.

Právní věta: “Přistoupení České republiky k Evropské unii mělo za následek převzetí všech právních závazků vyplývajících ze členství v EU, resp. ES, včetně převzetí celé masy právních předpisů, které jsou za podmínek v minulosti judikovaných Evropským soudním dvorem přímo aplikovatelné a mají přednost před domácími právními předpisy. Takovým předpisem je bezpochyby i nařízení Rady (ES) č. 44/2001, které jsou tedy obecné soudy povinny od 1. 5. 2004 aplikovat na případy uznávání a výkonu rozhodnutí vydaných soudy členských států EU”

145/86 Horst Ludwig Martin Hoffmann v Adelheid Krieg

Spor v této věci vznikl mezi dvěma německými státními příslušníky, panem Hoffmannem a paní Kriegovou o výkon usnesení soudu