Judikatura

Žalovaný Presse Alliance SA ve svých novinách France Soir uveřejnil článek o drogovém zátahu na směnárnu provozovanou společností Chequepoint SARL. Článek uváděl jména Chequepoint a Fiona Shevill. Žalobci tvrdili, že článek byl urážlivý, protože je spojoval s obchodem s drogami a praním špinavých peněz z těchto obchodů. Obrátili se proto na anglický soud a požadovali náhradu škody za pomluvu. Článek byl publikován ve Francii, Velké Británii a dalších evropských zemích. Bylo tedy nutné vyřešit, co se rozumí pod pojmem škodná událost v případě mezinárodní pomluvy.

Místem protiprávního jednání, tedy skutečnosti, která je příčinou vzniku škody, je v případě takovéto pomluvy místo, kde má vydavatel svůj podnik. V tomto místě byla pomluva vydána a dána do oběhu. Soudy v tomto místě tak musí mít pravomoc projednat žalobu na náhradu veškeré škody, která poškozenému v důsledku pomluvy vznikla.

Místem, kde vznikla škoda, je místo, kde protiprávní jednání vyvolalo negativní důsledky, tzn. v případě pomluvy újmu na cti, pověsti a dobrém jménu. Jedná se o každé místo, kde je vydání daných novin distribuováno, pokud je poškozený v tomto místě známý. Soudy v těchto místech mají pravomoc projednat žalobu na náhradu škody, ale pouze takové, která v daném místě vznikla. Každý z těchto soud je nejvhodnější pro zhodnocení pomluvy a jejího rozsahu v daném místě. Nevýhod spočívá v tom, že různé aspekty téhož sporu bude posuzovat více soudu. Žalobce se však vždycky může obrátit na soud státu, kde má žalovaný domicil nebo na soud, kde má vydavatel svůj podnik.

eDate Advertising GmbH proti X a Olivier Martinez a Robert Martinez proti MGN Limited, spojené věci C-509/09 a C-161/10

V říjnu 2011 vynesl SDEU rozsudek zásadního významu, na což lze usuzovat nejen ze skutečnosti, že o spojené věci eDateAdvertising a Martinez (Rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 25. října 2011, spojené věci eDateAdvertisingGmbH proti X a Olivier Martinez a Robert Martinez proti MGN Limited, C-509/09 a C-161/10) rozhodoval přímo velký senát tohoto soudního tělesa. Soudní dvůr se zde totiž vyjadřoval k otázce, nakolik lze ve věci zásahu do porušení osobnostních práv prostřednictvím obsahu internetové stránky použít jeho judikaturu týkající se tištěných médií. Konkrétně se jednalo o použitelnost judikátu ve věci Shevill (Rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 7. března 1995, Shevill and others proti PresseAlliance, C-68/93), podle něhož je možné žalovat na náhradu nemajetkové újmy v případě poškození pověsti prostřednictvím článku šířeného v tisku ve více státech EU u soudů toho státu, v němž je vydavatel usazen, a to pro rozhodování o celém vzneseném nároku. V jiných státech, v nichž byl článek zveřejněn nebo kde došlo k poškození pověsti, bylo možné rozhodovat o dané újmě jen v rozsahu, v jakém se týkala dotčeného státu.