Judikatura

Nadace Reinwater (dále jen „Reinwater“), se sídlem v Amsterodamu, se snaží podporovat veškerá možná zlepšení kvality vody v povodí Rýna, zejména odporem proti veškerému zhoršování přirozené kvality vody. Prostředky, kterými chce dosáhnout tohoto cíle, jsou zejména právní kroky za účelem zajištění ochrany práv jednotlivců, jejichž životní prostředí je ovlivněno kvalitou vody z Rýna, a zejména těch, jejichž živobytí je na ní závislé.

Společnost Bier a nadace Reinwater podaly k Arrondissementsrechtbank (prvoinstanční soud) v Rotterdamu žalobu na společnost Mines de Potasse d´Alsace se sídlem v Mulhouse, která provozuje doly v Alsasku. Tato společnost údajně vylévá do Rýna odtokovým kanálem více než 10 000 tun chloridů za každých 24 hodin nebo v každém případě takové množství průmyslového odpadu ve formě zbytkových solí, že se obsah soli v Rýnu podstatně a závažně zvýšil. Společnost Bier a nadace Reinwater požadovaly na nizozemském soudu zejména, aby rozhodl, že vypouštění odpadních solí do Rýna společností Mines de Potasse d´Alsace je protiprávní a že dotyčná společnost má nahradit škodu, kterou takto způsobila nebo kterou může takto způsobit.

Společnost Mines de Potasse d´Alsace, aniž by se hájila ve věci samé, namítla, že Arrondissementsrechtbank a obecně nizozemské soudy nejsou příslušné v této věci podle článků 2 a 3 Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a o výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

Rozsudkem ze dne 12. května 1975 prohlásil Arrondissementsrechtbank, že není příslušný, neboť jednáním, které způsobilo škodu, je vypouštění odpadních solí do Rýna ve Francii a tudíž v souladu s úmluvou z roku 1968 spadá spor do příslušnosti francouzského soudu, v jehož obvodě byly soli vypouštěny.

Společnost Bier a nadace Reinwater podaly proti tomuto rozsudku odvolání dne 13. června 1975 k Gerechtshof (odvolacímu soudu) v Haagu a požadovaly, aby tento soud rozhodl, že je příslušným k projednání jejich žaloby.

V případě, kdy se místo, kde došlo k události, která může založit odpovědnost za nedovolené jednání nebo jednání, které je postaveno na roveň nedovolenému jednání, a místo, kde tato událost způsobila škodu, neshodují, musí být výraz „místo, kde došlo ke škodné události“ v čl. 5 odst. 3 Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a o výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech chápán v tom smyslu, že zahrnuje jak místo, kde došlo ke škodě, tak místo, kde došlo k události, jejímž následkem vznikla škoda. Z toho vyplývá, že žalovaný může být žalován podle výběru žalobce buď u soudu místa, kde došlo ke škodě, nebo u soudu místa události, v jejímž důsledku došlo ke škodě a která je zdrojem této škody.

Fiona Shevill, Ixora Trading Inc., Chequepoint SARL a Chequepoint International Ltd proti Presse Alliance SA, Věc C-68/93