Judikatura

„Článek 17 odst. 1 Úmluvy nemůže být vykládán tak, že zakazuje smlouvu, podle které dvě strany kupní smlouvy s domicilem v různých státech mohou být žalovány pouze před jejich vlastními soudy. Existuje-li doložka o příslušnosti stejná jako je ta, která je popsána v odpovědi na první otázku, článek 17 odst. 1 nemůže být vykládán jako zakazující soudu, u nějž bylo žalováno na základě této doložky, aby vzal v úvahu protinárok související se sporným právním vztahem.“

Rozhodnutí C-111/09 Česká podnikatelská pojišťovna as, Vienna Insurance Group proti Michal Bilas

Žaloba pojistitele podaná k soudu místa jeho sídla a směřující k zaplacení pojistného pojistníkem, který má bydliště v jiném členském státě.

Jednalo se o předběžnou otázku položenou Okresním soudem v Chebu, v níž bylo sporné, zda může být účastí žalovaného na řízení podle čl. 24 nařízení 44/2001 (Brusel I) založena příslušnost jinak nepříslušného soudu i tehdy, pokud se jedná o spor z pojistné smlouvy, pro který jsou nařízením upravena pravidla pro určování soudní příslušnosti zvlášť s ohledem na ochranu slabší strany smlouvy.

Soudní dvůr konstatoval, že účast žalovaného na řízení u jinak nepříslušného soudu, pokud se nejedná o věc výlučné příslušnosti dle čl. 22 nařízení, a nevznesení námitky nepříslušnosti znamená, že tento soud je k projednání věci příslušný. Zároveň Soudní dvůr odmítl úvahy předkládajícího soudu, že by pak mohlo být rozhodnutí stiženo důvodem pro neuznání podle čl. 35 nařízení – ten se totiž týká pouze rozhodnutí vydaného nepříslušným soudem, což však nenastane, pokud je příslušnost založena účastí žalovaného na řízení podle čl. 24 nařízení. Soud však nemá povinnost upozornit žalovaného, který je slabší stranou sporu, na důsledky takového postupu – jelikož by taková povinnost musela být v nařízení výslovně zakotvena, což není. Nicméně nic soudu nebrání, aby žalovaného v tomto smyslu poučil.

Rozhodnutí C-96/00 Rudolf Gabriel v. Schlank&Schick

Jednalo se o případ rakouského občana Rudolfa Gabriela, který obdržel dopis od německé společnosti, ve kterém mu byla přislíbena výhra pod podmínkou objednání zboží v určité hodnotě. Pan Gabriel splnil podmínky požadované společností Schlank & Schick, objednal za požadovanou cenu a očekával vyplacení výhry. Objednané zboží bylo následně doručeno, ovšem výhra nikoliv. Pan Gabriel se domáhal svého práva na výhru u rakouského soudu, který poté řízení přerušil a obrátil se na ESD s předběžnou otázkou, zda-li se vůbec jedná v daném případě o smluvní jednání mezi spotřebitelem a společností a bude-li možné použití čl. 13 Bruselské úmluvy, případně pouze čl. 5 odst. 1 nebo odst. 3.

ESD v této věci rozhodl, že se v tomto případě jednalo o spotřebitelskou smlouvu, neboť spotřebitel splnil podmínky společnosti tím, že si objednal zboží a má tedy nárok se domáhat peněžité náhrady po společnosti, která mu nevyplatila výhru. V případě pana Gabriela se tedy jednalo o smlouvu ve smyslu čl. 15 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I.